ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.26.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 26/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2005 o dovolání obviněného P. V., t. č. S. r. N., proti usnesení Krajského soudu České Budějovice - pobočka v Táboře ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 14 To 129/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 48/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. V. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 14 To 129/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 2 T 48/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
V dovolání odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítl, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Pochybení soudu spatřoval v tom, že mu odvolací soud zaslal předvolání k veřejnému zasedání na adresu firmy, u níž již nepracoval. Uvedl, že o konání veřejného zasedání nebyl proto řádně vyrozuměn a nemohl se ho ani, nikoliv vlastní vinou, zúčastnit. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu České Budějovice - pobočka v Táboře zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že odvolací soud věnoval řádnému vyrozumění o konání veřejného zasedání náležitou pozornost a námitky obviněného neshledal přiléhavými. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolaní obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z obsahu spisu se podává, že opis napadeného usnesení Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře byl obviněnému doručen dne 24. 6. 2004 (viz dodejka na č. l. 131 p. v.), nikoliv dne 14. 7. 2004, jak uvádí obviněný v dovolání. V době konání veřejného zasedání odvolacího soudu (tj. 26. 5. 2004) obviněný neměl obhájce -podmínky nutné obhajoby dány nebyly a on sám si ho nezvolil.
V daných souvislostech je též významné, že napadené usnesení Krajského soudu České Budějovice - pobočka v Táboře obsahuje poučení o tom, že do dvou měsíců od jeho doručení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni.
Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání běžela od 24. 6. 2004 a že posledním dnem k podání dovolání bylo úterý 24. 8. 2004 (§60 odst. 2 tr. ř.).
Dne 14. 9. 2004 dal obhájce, jemuž obviněný udělil plnou moc dne 14. 7. 2004, na poštu podání, jehož obsahem bylo dovolání, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, kam byla též dne 15. 9. 2004 doručena. Teprve dne 16. 9. 2004 bylo dovolání doručeno Okresnímu soudu v Táboře. Je evidentní, že dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání.
Ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. je ve vztahu k ustanovení §60 odst. 4 tr. ř. ustanovením speciálním. Plyne z něj, že lhůta k podání dovolání, není-li dovolání podáno u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, je zachována mimo jiné také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni. Tuto část ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. je nutno vykládat tak, že dovolání musí být u soudu druhého stupně ve lhůtě k podání dovolání reálně podáno, což je doloženo podacím razítkem soudu druhé stupně. Na uvedenou možnost podání dovolání nelze aplikovat tu část ustanovení §265e odst. 3 tr. ř., která je vyjádřena dikcí „lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, … je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout“. Při zasílání dovolání poštou musí být kumulativně splněna jak podmínka, že dovolání je dáno ve lhůtě na poštu, tak podmínka, že je adresováno soudu, u něhož má být podáno, jímž je soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, nebo který má ve věci rozhodnout, jímž je Nejvyšší soud. V daných souvislostech je třeba podmínku vyjádřenou slovy „adresováno soudu“ vyložit tak, že podání je adresováno tomu soudu, který je vyznačen na poštovní zásilce, nikoliv případně soudu, který je uveden jako adresát v podání, které tvoří obsah poštovní zásilky (k tomu č. 16/2004 Sb. rozh. tr.).
Dovolání obviněného doručené dne 15. 9. 2004 Krajskému soudu České Budějovice - pobočka v Táboře coby soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, tak bylo podáno opožděně. V posuzované věci bylo pro zachování lhůty třeba, aby dovolání bylo u Krajského soudu České Budějovice - pobočka v Táboře podáno nejpozději dne 24. 8. 2004, což splněno nebylo.
Pro úplnost nutno dodat, že dovolání by bylo podáno opožděně i v případě, že by obviněnému byl doručen opis napadeného usnesení dne 14. 7. 2004, což však nemá ve spisovém materiálu oporu. Nebylo by relevantní, že dne 14. 9. 2004 bylo dáno na poštu, poněvadž nebylo adresováno ani soudu prvního stupně, ani Nejvyššímu soudu, přičemž pouze v těchto případech by byla lhůta k podání dovolání zachována.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková