Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2005, sp. zn. 8 Tdo 330/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.330.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.330.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 330/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2005 o dovolání obviněného A. T. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1036/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 142/2003, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. T. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 18 T 142/2003, byl obviněný A. T. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. Zt 346/2003, pro skutek, že společně se spoluobviněnými Z. B. a J. A. jako zastupitelé obce D. dne 29. 10. 2002 uzavřeli za obec D., která byla stranou prodávající, s manželi T. – obviněným A. T. a L. T., se Z. B., synem obviněného Z. B., s T. T., synem obviněného A. T., a s M. A., synem obviněného J. A., kteří byli kupujícími, kupní smlouvy na prodej pozemku o výměře 2494 m², o výměře 2000 m², o výměře 2000 m² a o výměře 1990 m², vše v k. ú. D., okres S., a ve vlastnictví obce D., a to i přesto, že v rozporu s ustanovením §68 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, účinným v době uzavření smlouvy, mělo obecní zastupitelstvo pouze 4 členy, čímž měl spáchat trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Shodně bylo rozhodnuto i ohledně spoluobviněných Z. B. a J. A. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním; usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1036/2004, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že bylo spolehlivě zjištěno, že skutek popsaný v obžalobě, který by jinak vykazoval znaky trestného činu, se nestal. Důvod, pro který byl obžaloby zproštěn, označil za nezákonný a uvedl, že takové rozhodnutí nemá oporu ve skutkovém stavu a je v rozporu s hmotným právem. Za jediný správný důvod pro zproštění obžaloby označil důvod obsažený v ustanovení §226 písm. a) tr. ř., poněvadž nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích jakož i rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uzavřel, že námitky dovolatele neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Zdůraznil, že obviněný v podstatě zpochybnil skutkové závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil i soud druhého stupně. Uvedl, že v případě zproštění podle §226 písm. b) tr. ř. se skutkový děj, který tvoří základ obžaloby, skutečně alespoň zčásti stal, ale prokázaný skutek, pro nějž je obviněný stíhán, nenaplňuje všechny objektivní a subjektivní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Strakonicích a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Českých Budějovicích. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely závěry, že totožnost skutku, pro nějž byla podána obžaloba a o němž jimi bylo rozhodnuto, byla zachována. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou namítl, že výsledky dokazování bylo naopak prokázáno, že se skutek nestal. Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se skutek nestal. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Nad rámec řečeného a na vysvětlení Nejvyšší soud dodává, že s námitkou obviněného se přesvědčivě vypořádal odvolací soud, když zdůraznil, že totožnost skutku nevyžaduje naprostou shodu skutkových okolností, ale že je zachována i tehdy, jestliže při totožném jednání je přivozen odlišný následek, anebo při odlišném jednání je přivozen totožný následek. Upozornil rovněž, že právě totožnost následku, tj. protiprávní prodej parcel, udržuje totožnost skutku, byť část jednání popsaného v obžalobě se nestala (strana 3). Jinak řečeno, skutek se sice nestal konkrétně v podobě popsané v obžalobě, avšak skutková zjištěná odpovídající výsledkům provedeného dokazování dovolují závěr, že totožnost skutku byla zčásti zachována. Prokázaný skutek obviněného však nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. března 2005 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/30/2005
Spisová značka:8 Tdo 330/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.330.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20