ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.347.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 347/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedáním konaném dne 24. března 2005 o dovolání obviněného P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 3 To 129/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 568/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 7 T 568/2002, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 4 léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve zprostředkovatelské činnosti na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným V. Z. částku 25.000,- Kč, P. D. částku 80.000,- Kč, J. M. částku 50.000,- Kč, M. M. částku 30.000,- Kč a Ing. P. T. částku 550.000,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu (pod body 3, 6, 7 a 8) dopustil tím, že
1) dne 31. 5. 2001 v J. H. pod záminkou půjčky vylákal od V. Z. 25.000,- Kč, přičemž zapůjčené peníze sliboval vrátit do tří dnů, což však neučinil a vzhledem ke své finanční situaci ani učinit nemohl,
2) dne 12. 7. 2001 ve S. pod záminkou zprostředkování úvěru vylákal od P. D. 80.000,- Kč jako provizi na získání úvěru vyplývající z uzavřené mandátní smlouvy, úvěr slíbil obstarat do 31. 12. 2001, což však neučinil a finanční prostředky, které takto získal, si ponechal pro svoji potřebu,
3) dne 14. 9. 2001 v J. H. pod záminkou získání úvěru ve výši 5.000.000,- Kč ve lhůtě do dvou měsíců se pokusil vylákat od J. M., jednatele M., s. r. o., se sídlem v Č. B., 50.000,- Kč jako provizi za zprostředkování tohoto úvěru, přičemž ze strany J. M. tato provize vyplacena nebyla,
4) dne 27. 9. 2001 v J. H. pod záminkou zajištění úvěru vylákal na provizi od J. M., jednatele společnosti V., s. r. o., se sídlem ve V., částku 50.000,- Kč, úvěr však nezprostředkoval a finanční prostředky jednateli uvedené společnosti nevrátil,
5) dne 28. 9. 2001 v J. H. vylákal provizi v částce 30.000,- Kč na zajištění úvěru od M. M., jednatele společnosti H., s. r. o., se sídlem v T., přičemž požadovaný úvěr nezajistil a finanční prostředky v podobě provize si ponechal pro vlastní potřebu a tuto nevrátil,
6) v přesně nezjištěnou dobu od měsíce září do měsíce října 2001 v J. H. a následně v B. se pokusil vylákat od J. H. provizi ve výši 1.100.000,- Kč na obstarání úvěru z L., přičemž tato provize J. H. poskytnuta nebyla,
7) dne 29. 11. 2001 v D. pod záminkou zprostředkování úvěru z L. se pokusil vylákat od jednatelů společnosti S., s. r. o., se sídlem v Š., M. W. a L. P. provizi pro získání úvěru v částce 1.097.000,- Kč, což se mu však nepodařilo,
8) dne 21. 12. 2001 v D. pod záminkou zprostředkování úvěru z L. vylákal od J. M., jednatele obchodní společnosti M. v.b. – Ltd. se sídlem Z. U., částku 1.100.000,- Kč jako údajný vklad do založení obchodní společnosti v L., což se mu ale nepodařilo,
9) dne 28. 12. 2001 v P. pod záminkou obstarání úvěru z L. vylákal od Ing. P. T. finanční prostředky ve výši 550.000,- Kč, které se zavázal v případě neobstarání úvěru vrátit do 31. 3. 2002, což však neučinil a peníze použil pro svoji potřebu,
přičemž úvěr vzhledem ke svým možnostem nebyl ani schopen sehnat.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. H. odvoláním, jež zaměřil proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 3 To 129/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody poškozeným J. M. a M. M. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že P. H. byl při nezměněném výroku o vině uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. ř. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným obchodním společnostem H., s. r. o., se sídlem v T., částku 30.000,- Kč a V., s. r. o., se sídlem ve V., částku 50.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a na něj navazujícím výrokům. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Vytkl, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť neprovedly všechny jím navrhované důkazy, zejména jím uváděné svědky, a neprověřily jeho možnosti získat finanční prostředky v L. Vyjádřil přesvědčení, že postupem soudů došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu a k porušení jedné ze základních zásad trestního řízení vyjádřené v §2 odst. 5 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci zrušil a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Jindřichově Hradci a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Českých Budějovicích. V podstatě vytkl, že soudy neprovedly všechny důkazy potřebné ke spolehlivému rozhodnutí o jeho vině, neboť neprovedly všechny jím navrhované důkazy, především výslech svědka A. P., a neprokázaly, že nebyl schopen obstarat finanční prostředky z L.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, relevantní.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se pokusu trestného činu podvodu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby a jeho návrhu na výslech svědka A. P. (viz zejména strany 5, 6 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková