ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.362.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 362/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedáním konaném dne 24. března 2005 o dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 3 To 732/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 151/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 3 T 151/2003, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 9 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na 36 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Š. K. částku 7.885,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže dopustil v podstatě tím, že dne 14. 8. 2003 v době od 19.10 do 20.00 hodin v M. O., na parkovišti vnikl do osobního motorového vozidla tovární značky Daewoo Nubira, tak, že po rozbití zadního levého okénka z tohoto automobilu odcizil riflovou kabelku s mobilním telefonem zn. Nokia 3310 a dámskou peněženku, vše v hodnotě 2.350,- Kč ke škodě poškozené R. K. a dále hnědý kožený batoh, ve kterém byly klíče od bytu, dámské kožené boty a mobilní telefon zn. Nokia 5510, vše v hodnotě 7.885,- Kč ke škodě poškozené B. K.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 3 To 732/2004, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že jednání, jehož se měl dopustit, po celou dobu popíral, ale i kdyby se ho dopustil, není za ně trestně odpovědný, poněvadž nebyl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládat je. Poznamenal, že v řízení bylo prokázáno, že trpí vážnou duševní chorobou – paranoidní schizofrenií. Upozornil na znalecký posudek MUDr. L. P. ze dne 2. 4. 2003 pro účely jiného trestního řízení vedeného pod sp. zn. 3 T 253/2000, v jehož závěrech bylo uvedeno, že je schopen chápat smysl trestního stíhání jen omezeně, není schopen se účinně hájit a ani není schopen výkonu trestu; na podkladě tohoto znaleckého posudku bylo trestní stíhání zastaveno. Naopak znalec MUDr. I. D., který vypracoval znalecký posudek v nyní posuzované trestní věci, dospěl ve svém znaleckém posudku ze dne 19. 9. 2003 k závěrům, že onemocnění obviněného je ve stadiu plné stabilizace, kompenzace a remise a že ovládací a rozpoznávací schopnosti jsou sníženy pouze nepodstatně. Obviněný dodal, že při takto diametrálně odlišných závěrech žádal o vypracování nového znaleckého posudku, avšak odvolací soud navrhovaný důkaz neprovedl, aniž zdůvodnil proč. Vyjádřil přesvědčení, že vzhledem k pochybnostem o správnosti závěrů znaleckého posudku nebyla spolehlivě zodpovězena otázka příčetnosti jako hmotně právní podmínky jeho trestní odpovědnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a aby Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Ostravě. V podstatě vytkl, že především se skutku nedopustil a nadto že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení znaleckého posudku znalce MUDr. I. D. Podle jeho přesvědčení měly být prováděny další důkazy k prověření jeho příčetnosti jako hmotně právní podmínky trestní odpovědnosti.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů; fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, a pro otázku jeho trestní odpovědnosti jakožto pachatele trestného činu relevantní.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se jednak trestného činu krádeže nedopustil, a především že ho nespáchal jako trestně odpovědný pachatel. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby ve vztahu k hodnocení znaleckého posudku znalce MUDr. I. D. (viz zejména strana 3 rozsudku soudu prvního stupně a strany 5, 6 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Soud prvního stupně konkrétně upozornil, že znalci MUDr. I. D., který obviněného aktuálně vyšetřil, byl znalecký posudek MUDr. L. P. znám, reagoval na něj a vysvětlil, proč se jejich závěry liší. Opíraje se o tyto poznatky nebylo třeba doplnit dokazování o vypracování dalšího znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková