ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.374.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 374/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2005 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném A. ve prospěch obviněných mladistvých J. J., P. K. a M. D., B. ve prospěch i neprospěch obviněného P. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 14 To 66/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 143/2002 takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 24. března 2004, sp. zn. 14 To 66/2004, zrušuje :
- ve výroku pod bodem I. a v na něj navazujícím výroku o trestu ohledně obviněného mladistvého P. K., a
- ve výroku pod bodem IV., jímž bylo odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto ve vztahu k obviněným mladistvým J. J., P. K. a obviněnému P. D.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikazuje , aby věc v rozsahu zrušení ohledně obviněných mladistvých J. J. a P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného mladistvého M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 2 T 143/2002, byli uznáni vinnými obviněný mladistvý J. J. pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., obviněný mladistvý P. K. pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a obviněný P. D. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný mladistvý J. J. podle §222 odst. 1 tr. zák., §79 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §82 tr. zák. na dvě léta, obviněný mladistvý P. K. podle §234 odst. 1 tr. zák., §79 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a obviněný P. D. podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 9 T 455/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozenému O. M.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný mladistvý J. J. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., obviněný P. D. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák., trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a obviněný mladistvý M. D. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek právně posouzený jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák., trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchali.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění mladiství J. J. a P. K. pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. dopustili tím, že
- dne 19. 2. 2002 kolem 3.30 hod. v T., v baru F. společně napadli jednoho z hostů baru I. F., kterého nejdřívě obviněný mladistvý P. K. svalil na zem, bil jej pěstí do hlavy a celého těla, a obviněný mladistvý J. J. jej dvakrát kopl do hlavy za situace, kdy jak ze zjevné pooperační rány na hlavě a dále z upozornění provozovatele restaurace bylo patrno, že poškozený je po operaci hlavy, přičemž mu svým jednáním způsobili zranění ve formě pohmoždění levé krajiny čelní, především v oblasti levého nadočnicového oblouku, a dále pohmoždění levé krajiny spánkové za boltcem ušním, s dobou léčení do 1 týdne (bod 1.).
Trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. obviněný mladistvý P. K. podle zjištění soudu prvního stupně spáchal tím, že
- pod pohrůžkou násilí požadoval po provozovateli baru O. M. peníze, které mu však poškozený O. M. nedal, následně jej obviněný mladistvý P. K. udeřil pěstí do obličeje a začal po něm házet skleničky z baru, láhev vína a popelník, takže poškozený se ukryl v kuchyni, mezitím za barem odcizil obviněný mladistvý P. K. 4.500,- Kč, 15 kusů krabiček cigaret zn. Marlboro, Petra a Sparta v celkové hodnotě 700,- Kč, mobilní telefon zn. Alcatel Club se SIM kartou Twist s kreditem v hodnotě 1.400,- Kč, a na zařízení restaurace tak způsobil škodu kolem 1.820,- Kč a z místa uprchl (bod 2.).
Obviněný P. D. se podle zjištění tohoto soudu dopustil trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. tím, že
- dne 19. 2. 2002 kolem 3.30 hodin v T., v baru F., pod pohrůžkou odvozu mimo město a další blíže nespecifikované újmy požadoval po provozovateli baru O. M. částku 10.000,- Kč, kterou mu však O. M. nevydal (bod 3.).
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný mladistvý P. K., obviněný P. D. a státní zástupce odvoláními. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněných mladistvých J. J., P. K., M. D. i obviněného P. D. a směřovalo proti výrokům o vině, o trestech i zprošťujícím výrokům.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 14 To 66/2004, byl k odvolání obviněného mladistvého P. K. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně při nezměněném výroku o vině ohledně tohoto obviněného mladistvého zrušen ve výroku o trestu (bod I.); podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný mladistvý byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání obviněného P. D. zamítnuto jako opožděně podané (bod II.). Z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obviněného P. D. byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a současně ve výroku o trestu. Zprošťující výrok týkající se tohoto obviněného zůstal nedotčen (bod III.). Odvolání státního zástupce ohledně všech obviněných bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto (bod IV.). Ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání ve prospěch obviněných mladistvých J. J., P. K. a M. D. a ve prospěch i neprospěch obviněného P. D.
Dovoláním byl napaden bod I. rozsudku odvolacího soudu a na něj navazující výrok o vině a trestu ohledně obviněného mladistvého P. K., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., bod III. a v návaznosti na něj i bod IV. výroku tohoto rozhodnutí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ohledně obviněného P. D. a bod IV. výroku napadeného rozsudku s odkazem na §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ohledně obviněného mladistvého J. J. a s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně obviněného mladistvého M. D.
Po rekapitulaci výroků rozsudku Okresního soudu v Táboře a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře dovolatelka vyvodila, že odvolací soud předně důsledně neaplikoval ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., přestože rozhodoval o vině a trestu mladistvých obviněných, a to již za účinnosti tohoto zákona. Upozornila, že odvolací soud v rozhodnutí ohledně obviněného mladistvého P. K. nepoužil správně ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., čímž naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro jiné nesprávné hmotně právní posouzení a současně i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněným mladistvým uložil takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Souhlasila s tím, že odvolací soud k odvolání obviněného mladistvého P. K. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu, avšak vytkla, neučinil-li tak i ohledně výroku o vině s argumentem, že nelze rozhodovat o vině podle zákona dřívějšího a o trestu podle zákona pozdějšího. Na tuto nedůslednost navazuje podle dovolatelky i výrok odvolacího soudu, jímž byl obviněnému mladistvému uložen trest, ač mu mělo být uloženo některé z trestních opatření uvedených v §10 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.
Protože odvolání státního zástupce bylo podáno ohledně všech obviněných mladistvých, byť v jejich neprospěch, měl podle jejího názoru odvolací soud použít zákon č. 218/2003 Sb. i ve vztahu ke zbývajícím obviněným mladistvým J. J. a M. D.
Dovolatelka vytkla, že odvolací soud k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného P. D. podle §258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a v navazujícím výroku o trestu, avšak dále na tento výrok nenavázal, přičemž ponechal beze změny zprošťující výrok učiněný soudem prvního stupně (bod III.). Namítla, že za této situace neexistuje pravomocné rozhodnutí o vině obviněného P. D. a chybí tak výrok o vině ohledně tohoto obviněného, čímž je dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dodala, že odvolací soud navíc rozporně s výrokem pod bodem III. uvedl v bodě IV. napadeného rozsudku ohledně obviněného P. D., že odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítá.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 14 To 66/2004, a to ve výroku pod bodem I. a následně i ve výroku o uložení trestu obviněnému mladistvému P. K. a ve výroku pod bodem IV. ohledně obviněných mladistvých J. J. a M. D., jakož i obviněného P. D., a to u tohoto obviněného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.; dále aby podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby rozhodl o chybějícím výroku ohledně obviněného P. D. navazujícím na výrok pod bodem III. a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
A. 1. K dovolání podanému ve prospěch obviněných mladistvých J. J. a P. K.
V této části dovolání nejvyšší státní zástupkyně upozornila, že odvolací soud neaplikoval důsledně ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (nadále zákon o soudnictví ve věcech mládeže či zákon č. 218/2003 Sb.), přestože rozhodoval o vině a trestu obviněných mladistvých již za účinnosti tohoto zákona. Vytkla, že nesprávně užil ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., čímž je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pro jiné nesprávné hmotně právní posouzení, a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněným mladistvým byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Je zjevné, že námitky nejvyšší státní zástupkyně lze pod jí uplatněné dovolací důvody podřadit. Z hlediska obsahu dovolání a napadeného rozhodnutí je v těchto souvislostech významná otázka, zda odvolací soud posoudil v souladu s ustanovením §16 odst. 1 tr. zák. o jeho časové působnosti trestnost činu obviněných mladistvých.
Protože dovolání ohledně obviněných mladistvých J. J. a P. K. nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Obžaloba pro skutky právně kvalifikované jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a pro trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. byla na obviněné mladistvé (nadále též jen mladistvé) J. J., P. K. a M. D., jakož i spoluobviněné P. D. a J. B. u Okresního soudu v Táboře podána dne 30. 10. 2002, tj. přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., krajský soud však o odvolání ohledně vyjmenovaných mladistvých rozhodoval již za účinnosti citovaného zákona (tj, po 1. lednu 2004).
Podle §98 zákona o soudnictví ve věcech mládeže se na řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, užijí dosavadní předpisy. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že se týká zásadně řízení ve věcech mladistvých a tedy aplikace procesních předpisů, nikoli hmotně právních ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kde se uplatní ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestních zákonů.
Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, se trestný čin spáchaný mladistvým nazývá provinění.
Podle §10 odst. 1 tohoto zákona lze mladistvému uložit pouze opatření. Vedle výchovných opatření a ochranných opatření lze podle §10 odst. 1 písm. c) citovaného zákona uložit též trestní opatření.
Podle §24 odst. 1 tohoto zákona za spáchané provinění může soud pro mládež mladistvému uložit pouze některé ze zde vyjmenovaných druhů trestních opatření.
Je zjevné, že z hlediska trestnosti činu je pro pachatele, tj. mladistvého, zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, příznivější než trestní zákon, poněvadž smyslem tohoto zákona, který je speciální právní úpravou ve věcech dětí a mladistvých, je položit důraz především na zajištění individuálního a šetrného přístupu při řešení trestních věcí spáchaných dětmi a mladistvými. Svědčí o tom i skutečnost, že protiprávní jednání mladistvých neoznačuje jako trestné činy, nýbrž jako provinění, a umožňuje ukládat za ně nikoliv tresty, ale trestní opatření.
Tato nová právní úprava vyjadřuje odlišení této skupiny pachatelů od dospělých delikventů, čímž je zdůrazněn především výchovný resocializační účel tohoto zákona, a to v daleko větší míře než je tomu u obecných právních norem podle trestního zákona. Příznivěji pro obviněného mladistvého vyznívá, na rozdíl od dřívější právní úpravy, i vymezení základních zásad podle §3 zák. č. 218/2003 Sb., které na rozdíl od jiných právních předpisů pozitivněji stanoví obecné trestně právní principy, které s větším důrazem vyžadují, aby používané prostředky byly zaměřeny na nápravu negativních příčin trestné činnosti, často vycházejících z narušených rodinných a sociálních vztahů, i na obnovu vztahů plně funkčních, čímž jsou podstatně výrazněji zaměřeny na funkci preventivní, a je v podstatně větší míře než u trestního zákona potlačena funkce represivní.
Těchto východisek si byl odvolací soud do jisté míry vědom, jak o tom svědčí jeho úvahy, které jej vedly ke zrušení výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného mladistvého P. K. (viz strana 15 rozsudku odvolacího soudu). Zásady ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. však nepoužil důsledně, jak přiléhavě vytkla v dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Při aplikaci ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. je nutno zjištěný skutek posoudit ze všech hledisek významných v konkrétním případě pro otázku trestnosti činu podle všech v úvahu přicházejících souhrnů trestněprávních norem. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona je pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Přitom se použije ve všech směrech jen práva platného v době, kdy byl čin spáchán, anebo jen práva pozdějšího (k tomu č. 32/1951 Sb. rozh. tr.). Zásadně tedy platí, že dřívějšího nebo pozdějšího (tj. nového) zákona je třeba užít jako celku; nelze např. rozhodovat o vině podle zákona dřívějšího a o trestu podle zákona pozdějšího, jak to učinil v napadeném rozsudku ohledně mladistvého P. K. odvolací soud.
Ve vztahu k mladistvému P. K. odvolací soud z podnětu odvolání mladistvého i státní zástupkyně přezkoumával správnost výroku o vině i výroku o trestu ohledně tohoto mladistvého, jak jej učinil soud prvního stupně. Zrušil-li tento rozsudek toliko ve výroku o trestu a sám za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině mladistvému uložil podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. úhrnný trest odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon podle §33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na tři léta, nepostupoval důsledně podle ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. Otázkou použití zákona č. 218/2003 Sb. stran výroku o vině se nezabýval a sám v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 tr. zák. mladistvému uložil trest odnětí svobody, ač správně měl uložit trestní opatření odnětí svobody. Bylo na místě zrušit rozsudek soudu prvního stupně ohledně mladistvého P. K. v celém rozsahu a znovu rozhodnout o jeho vině a trestním opatření v intencích zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, neboť posouzení trestnosti činu podle tohoto zákona je pro mladistvého příznivější.
Obdobně odvolací soud pochybil i ohledně mladistvého J. J.
V neprospěch tohoto mladistvého státní zástupkyně podala odvolání směřující proti výroku o trestu a proti zprošťujícímu výroku v rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud odvolání státní zástupkyně ohledně tohoto mladistvého podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Učinil tak, aniž se v návaznosti na splnění své přezkumné povinnosti zabýval otázkou časové působnosti norem trestněprávní povahy.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle odst. 2 tohoto ustanovení mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
I když bylo podáno odvolání v neprospěch obviněného a relevantní je v konkrétním případě ta jeho část, která směřovala proti výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, bylo povinností odvolacího soudu zabývat se potřebou aplikace zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, jak ve vztahu k odvoláním napadenému výroku, tak i výroku o vině, v němž měl napadený výrok o trestu svůj podklad, jak správně vytkla dovolatelka. Na odvolacím soudu proto bude, aby o odvolání státní zástupkyně znovu rozhodl a aby ve svém rozhodnutí patřičně přihlédl k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, jak ve vztahu k výroku o vině, tak i ve vztahu k výroku o trestu, jak jej učinil soud prvního stupně.
Protože napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a mladistvým J. J. a P. K. byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaných ve prospěch obviněných mladistvých J. J. a P. K. napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře zrušil ve výroku pod bodem I. a v na něj navazujícím výroku o trestu ohledně obviněného mladistvého P. K. a ve výroku pod bodem IV., jímž bylo odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře podle §256 tr. ř. jako nedůvodné ve vztahu k těmto mladistvým zamítnuto (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.), a Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
2. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému ve prospěch obviněného mladistvého M. D.
Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání ve prospěch mladistvého M. D. s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s argumentem, že příslušná ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, měla být použita i vůči němu.
Mladistvý M. D. byl rozsudkem soudu prvního stupně podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, že dne 19. 2. 2002 kolem 3.30 hodin v T., v baru F. svalil na zem jednoho z hostů baru I. F., kterého posléze fyzicky napadl tak, že jej bil pěstí do hlavy a kopal do hlavy a celého těla, přičemž střídavě jej přidržoval na zemi, a to za situace, kdy jak ze zjevné pooperační rány na hlavě a dále na upozornění provozovatele restaurace bylo patrno, že poškozený je po operaci hlavy, přičemž mu svým jednáním způsobil zranění ve formě pohmoždění levé krajiny čelní, především v oblasti levého nadočnicového oblouku, a dále pohmoždění levé krajiny spánkové za boltcem ušním, s dobou léčení do 1 týdne, následně pak pod pohrůžkou zabitím požadoval po provozovateli baru O. M. 10.000,- Kč, které mu však nedal, následně obviněný poškozeného M. udeřil pěstí do obličeje, začal rozbíjet skleničky z baru a mladistvý M. D. dále ze zadu za barem odcizil 4.500,- Kč, 15 ks krabiček cigaret Marlboro, Petra a Sparta v celkové hodnotě 700,- Kč, mobilní telefon zn. Alcatel Club se SIM kartou Twist s kreditem v hodnotě 1.400,- Kč, na zařízení restaurace pak způsobil škodu ve výši kolem 1.820,- Kč, čímž měl spáchat pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák., trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal mladistvý.
Odvolání státní zástupkyně podané i v neprospěch mladistvého M. D. bylo odvolacím soudem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. To znamená, že odvolací soud neshledal opodstatněnými skutkové námitky odvolatelky, argumentovala-li, že mladistvý měl být uznán vinným ve shodě s podanou obžalobou. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo bez všech pochybností prokázáno, že skutek (správně skutky) spáchal mladistvý M. D.
Za těchto okolností není podstatné, zda byl mladistvý zproštěn obžaloby pro skutky, jež byly obžalobou kvalifikovány jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., či skutky, jež by byly kvalifikovány jako pokus provinění ublížení na zdraví a provinění loupeže a výtržnictví. Aplikace zákona č. 218/2003 Sb. nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu a posouzení trestnosti činu mladistvého relevantní, a odvolací soud tedy nepochybil, zamítl-li podle §256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch mladistvého M. D.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného mladistvého M. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
B. K dovolání podanému ve prospěch i neprospěch obviněného P. D.
Ve vztahu k obviněnému P. D. podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je v daných souvislostech významná otázka, zda v napadeném rozsudku chybí výrok o vině obviněného P. D., pakliže odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části týkající se tohoto obviněného a už na něj nenavázal, přičemž nechal beze změny zprošťující výrok učiněný soudem prvního stupně.
Na obviněného P. D. byla obžaloba podána pro skutek, že společně se spoluobviněnými mladistvými J. J., P. K., M. D. a obviněným J. B. dne 19. 2. 2002 kolem 3.30 hodin v T., v baru F. svalili na zem jednoho z hostů baru I. F., kterého posléze fyzicky napadli tak, že jej bili pěstí do hlavy a kopali do hlavy a celého těla, přičemž střídavě jej přidržovali na zemi, a to za situace, kdy jak ze zjevné pooperační rány na hlavě a dále na upozornění provozovatele restaurace bylo patrno, že poškozený je po operaci hlavy, přičemž mu svým jednáním způsobili zranění ve formě pohmoždění levé krajiny čelní, především v oblasti levého nadočnicového oblouku, a dále pohmoždění levé krajiny spánkové za boltcem ušním, s dobou léčení do 1 týdne, následně pak pod pohrůžkou zabitím požadovali po provozovateli baru O. M. 10.000,- Kč, které mu však nedal, následně obviněný mladistvý P. K. poškozeného M. udeřil pěstí do obličeje, začal po něm házet skleničky z baru, láhev vína a popelník, takže poškozený se ukryl do kuchyně, mezitím obvinění po něm stále požadovali pod pohrůžkou zabití vydání peněz, následně zezadu za barem odcizili 4.500,- Kč, 15 ks krabiček cigaret Marlboro, Petra a Sparta v celkové hodnotě 700,- Kč, mobilní telefon zn. Alcatel Club se SIM kartou Twist s kreditem v hodnotě 1.400,- Kč, na zařízení restaurace pak způsobil škodu ve výši kolem 1.820,- Kč, čímž měl spáchat pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák., trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. D. trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 19. 2. 2002 kolem 3.30 hodin v T., v baru F., pod pohrůžkou odvozu mimo město a další blíže nespecifikované újmy požadoval po provozovateli baru O. M. částku 10.000,- Kč, kterou mu však O. M. nevydal.
Týž obviněný byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, že dne 19. 2. 2002 kolem 3.30 hodin v T., v baru F. svalil na zem jednoho z hostů baru I. F., kterého posléze fyzicky napadl tak, že jej bil pěstí do hlavy a kopal do hlavy a celého těla, přičemž střídavě jej přidržoval na zemi, a to za situace, kdy jak ze zjevné pooperační rány na hlavě a dále na upozornění provozovatele restaurace bylo patrno, že poškozený je po operaci hlavy, přičemž mu svým jednáním způsobil zranění ve formě pohmoždění levé krajiny čelní, především v oblasti levého nadočnicového oblouku, a dále pohmoždění levé krajiny spánkové za boltcem ušním, s dobou léčení do 1 týdne, následně požadoval pod pohrůžkou zabití vydání peněz, ze zadu za barem odcizil 4.500,- Kč, 15 ks krabiček cigaret zn. Marlboro, Petra a Sparta v celkové hodnotě kolem 700,- Kč, mobilní telefon značky Alcatel Club se SIM kartou Twist s kreditem v hodnotě 1.400,- Kč a na zařízení restaurace pak způsobil škodu kolem 1.820,- Kč, čímž měl spáchat trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
K odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného P. D. odvolací soud pod bodem III. napadeného rozsudku podle §258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu, tj. v jeho odsuzující části. Zprošťující výrok týkající se tohoto obviněného ponechal beze změny.
Učinil tak proto, že podle něj „nelze ani uzavírat, že by se obviněný P. D. podílel na nějakém vyhrožování poškozenému M., jak dovodil soud prvního stupně. Ani to není ničím spolehlivě potvrzováno, nehledě na skutečnost, že pro takový skutek ani nebylo zahájeno trestní stíhání, takové jednání se nestalo popisem usnesení policejního rady, byť se stalo pak následně obsahem obžaloby. V tomto ohledu svým způsobem obžaloba překročila rámec ustanovení §176 tr. ř., když obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Je řečeno, že jen překročila rámec, neboť obžaloba zřejmě pojala popsanou skutečnost, uvedenou v rozhodnutí o vině obviněného P. D., jako součást trestného činu loupeže, z kteréhožto činu byl obviněný obžaloby zproštěn. Je samozřejmé, že nebylo možno vydělit v rozsudku (soudu prvního stupně) popsanou skutečnost z celého rámce obžaloby a označit popsané jednání jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Zde soud překročil své oprávnění z hlediska §220 odst. 1 tr. ř., kdy soud může rozhodnout o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Lze přisvědčit i názoru odvolatelky, že počínání soudu prvního stupně odporuje i právní teorie, když jednání bylo vytrženo z kontextu celého rámce obžaloby, zvláště když pro takový „samostatný skutek“ nebylo zahájeno trestní stíhání“ (viz strana 13, 14 napadeného rozsudku).
Z těchto závěrů odvolacího soudu plyne, že odsuzující část rozsudku soudu prvního stupně byla ohledně obviněného P. D. zrušena především proto, že - na rozdíl od zjištění soudu prvního stupně - odvolací soud shledal (a z pohledu uplatněného důvodu dovolání není rozhodné, zda tak učinit mohl či nikoliv), že nebylo prokázáno, že obviněný P. D. se na vyhrožování poškozenému O. M. podílel.
Součástí napadeného rozsudku odvolací soud neučinil výrok, jímž by obviněného P. D. zprostil obžaloby pro skutek právně posouzený rozsudkem soudu prvního stupně jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod 3. jeho výroku o vině) především proto, že pro takový skutek nebyla podle něj podána obžaloba. Současně zmínil, že takový skutek nebylo možno „vydělit“ z celého rámce obžaloby a označit jej za trestný čin vydírání.
Ve vztahu k řešení otázky totožnosti skutku nelze závěry odvolacího soudu sdílet. Jde-li o skutek, o němž může soud rozhodnout v hlavním líčení, zásadně platí, že rozhodující je jeho vymezení v žalobním návrhu. V poměru mezi obžalobou a rozhodnutím soudu o ní bude totožnost skutku zachována, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, nebo je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, anebo jednání či následek (nebo obojí) jsou v těchto případech alespoň částečně shodné; shoda však musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právního posouzení, které přichází v úvahu.
V konkrétním případě podstata skutku popsaného v obžalobě kvalifikovaného jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spočívala mimo jiné v tom, že pod pohrůžkou zabitím požadoval po provozovateli baru O. M. 10.000,- Kč. Podstata skutku popsaného ve výroku o vině pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně posouzeného jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. záležela v tom, že pod pohrůžkou odvozu mimo město a další blíže nespecifikované újmy požadoval po provozovateli baru O. M. částku 10.000,- Kč, kterou mu však O. M. nevydal. Z toho plyne, že jde o skutek (byť částečně) totožný jak z pohledu jednání, tak i následku.
Rozhodl-li však soud prvního stupně zprošťujícím výrokem stran skutku, v němž byl spatřován trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který modifikoval tím, že následně požadoval pod pohrůžkou zabití vydání peněz, ze zadu za barem odcizil 4.500,- Kč, 15 ks krabiček cigaret zn. Marlboro, Petra a Sparta v celkové hodnotě kolem 700,- Kč, mobilní telefon značky Alcatel Club se SIM kartou Twist s kreditem v hodnotě 1.400,- Kč a na zařízení restaurace pak způsobil škodu kolem 1.820,- Kč, aniž uvedl jméno poškozeného, neznamená to, že rozhodl o jiném skutku. Ve skutečnosti o totožném skutku současně rozhodl tak, že obviněného uznal vinným (trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.) i že jej obžaloby pro něj zprostil.
Dospěl-li tedy odvolací soud ke skutkovému závěru, že nebylo prokázáno, že se obviněný P. D. podílel na vyhrožování poškozenému O. M., a zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného, přičemž ponechal beze změny zprošťující výrok mimo jiné i pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., rozhodl správně, poněvadž zprošťujícím výrokem pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže bylo rozhodnuto i o modifikovaném, avšak totožném skutku kvalifikovaném jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Rozhodl-li by zprošťujícím výrokem i ohledně skutku, který byl popsán pod bodem 3. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, bylo by ve skutečnosti o jednom skutku rozhodnuto dvakrát a odvolací soud by se dopustil stejného pochybení jako soud prvního stupně.
Nelze proto přitakat námitce dovolatelky, že za této situace neexistuje pravomocné rozhodnutí o vině obviněného skutkem popsaným pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně a že tedy v napadeném rozsudku takový výrok chybí.
V logickém rozporu s výrokem pod bodem III. je výrok odvolacího soudu pod bodem IV. v té části, z níž plyne, že odvolání státní zástupkyně bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto i ohledně obviněného P. D., jak důvodně vytkla dovolatelka. Toto formální pochybení bylo možno bez větších obtíží odstranit tím, že Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž bylo podle §256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře ohledně obviněného P. D. zamítnuto. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková