ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.403.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 403/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2005 o dovolání obviněného Ing. J. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 7 To 188/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 63/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 15 T 63/2003, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák., trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na 5 let, podle §53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dvanáct měsíců; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí – daňového poradce na dobu pěti let. Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem I./ 6, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c), tr. zák., a podle §226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem II., jímž měl spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Z. P. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. pod body I. 1.) – 3.) dopustil tím, že:
jako podnikatel – fyzická osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. – A. F., daňový poradce, se sídlem v P.,
1.) dne 23. 10. 1996 v P., předložil na Finanční úřad pro P. „Přiznání k dani z přidané hodnoty“ za III. čtvrtletí roku 1996, ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně u přijaté faktury č. 92 (č. dod. 96/1/1) údajně vystavené dodavatelem O. K. dne 6. 8. 1996, splatné dne 23. 8. 1996, na částku 240.000,- Kč a DPH ve výši 52.800,- Kč (tj. celkem 292.800,- Kč) za zprostředkování zástavy na ručení na úvěr, na základě čehož neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet v částce 99.584,- Kč, byť věděl, že faktura je fiktivní a O. K. není plátcem DPH, tudíž správně stanovený nadměrný odpočet měl činit pouze 46.784,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 52.800,- Kč,
2.) dne 27. 1. 1997 v P., předložil na Finanční úřad pro P. „Přiznání k dani z přidané hodnoty“ za IV. čtvrtletí roku 1996, ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně u přijaté faktury č. 179 (č. dod. 01/96), údajně vystavené dodavatelem R. – C. R. dne 2. 10. 1996, splatné téhož dne, na částku 430.000,- Kč a DPH ve výši 94.600,- Kč (tj. celkem 524.600,- Kč), byť věděl, že žádnou finanční částku neuhradil a faktura je fiktivní, tudíž ve skutečnosti měl daňovou povinnost ve výši 13.415,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 81.185,- Kč,
3.) dne 21. 4. 1997 v P., předložil na Finanční úřad pro P. „Přiznání k dani z přidané hodnoty“ za I. čtvrtletí roku 1997, ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně u přijaté faktury č. 54 (č. dod. 240297) ze dne 24. 2. 1997, splatné téhož dne, na částku 100.000,- Kč a DPH ve výši 22.000,- Kč za zprostředkování informací o podnikateli a přijaté faktury č. 74 (č. dod. 120397) ze dne 12. 3. 1997, splatné téhož dne, na částku 1.700.000,- Kč a DPH ve výši 374.000,- Kč za zprostředkování vrácení zálohy dle smlouvy, obě údajně vystavené dodavatelem obchodní společností P., s. r. o., na základě čehož neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet v částce 478.333,- Kč, byť věděl, že žádnou finanční částku neuhradil a faktury jsou fiktivní, tudíž ve skutečnosti měl daňovou povinnost ve výši 13.415,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 396.000,- Kč,
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. pod body II. 1.), 2.) měl spáchat tím, že jako podnikatel – fyzická osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. – A. F., daňový poradce se sídlem v P.,
1.) za zdaňovací období roku 1995 v dodatečném „Přiznání k dani z příjmů fyzických osob“ doručeném Finančnímu úřadu pro P. dne 2. 7. 1997 zkrátil daň z příjmů fyzických osob o částku 1.463.141,- Kč tím, že neoprávněně zahrnul do výdajů výdajový doklad č. 102 ze dne 30. 11. 1995 znějící na částku 4.980.000,- Kč, kterou měl téhož dne předat J. K., jednateli obchodní společnosti N., s. r. o., jako zálohu na nákup zboží, na základě čehož v daňovém přiznání vylákal nulový základ daně, byť věděl, že žádnou zálohu neposkytl, tudíž správný základ pro výpočet daně měl být zvýšen o 3.652.714,20 Kč a po odečtení nezdanitelné částky činit 3.628.700,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 1.463.141,- Kč,
2.) za zdaňovací období roku 1996 v řádném „ Přiznání k dani z příjmů fyzických osob“ doručenému Finančnímu úřadu pro P. dne 1. 7. 1997 zkrátil daň z příjmů fyzických osob o částku 549.240,- Kč tím, že neoprávněně zahrnul do výdajů ve výroku rozsudku označený fiktivní výdajový pokladní doklad a další vyjmenované pokladní doklady na celkovou částku 1.310.000,- Kč, na základě čehož v daňovém přiznání vykázal nulový snížený základ daně, byť věděl, že nejde o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a tudíž správný základ pro výpočet daně měl být zvýšen o 1.550.074,- Kč a po odečtení nezdanitelné částky měl činit 1.550.100,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 549.240,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvodní státní zástupce pro Prahu 3 i obviněný; odvolání státního zástupce směřovalo proti jeho výroku o trestu a zprošťujícím výrokům, obviněný zaměřil odvolání proti výroku o vině a na něj navazujícímu výroku o trestu.
Z podnětu podaných odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 podle §258 odst. 1 písm. b), c), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve zprošťujícím výroku, kterým byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve výroku o náhradě škody a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení (ve zprošťujícím výroku a ve výroku o náhradě škody) znovu rozhodl.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. byl obviněný odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným a podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby během zkušební podle svých sil nahradil Finančnímu úřadu pro P. výše uvedené dlužné částky; podle §49 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí na dobu pěti let. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou opakoval, že se činů, jimiž byl uznán vinným, nedopustil a vytkl, že dokazování zůstalo neúplné, nebylo-li vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování o vypracování znaleckých posudků z oboru ekonomiky – daně a účetnictví a z oboru grafologie. Ve vztahu k dílčím skutkům pod body I. upozornil, že účetní doklady mají všechny náležitosti účetních dokladů ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, byly svědky podepsány a řádně zaúčtovány pracovníky jeho účetní firmy, a zpochybnil věrohodnost svědků R. C., M. Š. i J. K. Stran skutku pod bodem II. 2.) vytkl, že nebylo užito fiktivního dokladu, jak o tom svědčí i další provedené důkazy. Znovu brojil proti podkladům, na základě nichž byla stanovena výše škody, byly-li závěry soudů opřeny o vyjádření finančního úřadu. Upozornil, že objektivní a subjektivní stránka trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyla spolehlivě zjištěna a pro absenci subjektivní stránky měla být věc projednána ve správním řízení, poněvadž se jedná o občanskoprávní vztah bez znaků trestného činu. Uvedl, že předmětná daňová přiznání k daním z příjmů fyzických osob jsou padělaná, ani on ani jeho daňový poradce je nepodepsali, a pokud jde o daně z příjmů, mělo být posouzeno, kdo je vyměnil, pozměnil či případně podepsal. Poznamenal, že o jeho vině existuje řada pochybností, ve shodě se zásadou in dubio pro reo mělo být rozhodnuto v jeho prospěch a měl být obžaloby zproštěn.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil v jejich odsuzujících částech a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal věc v rozsahu zrušení v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ve vztahu k použitému důvodu dovolání jsou irelevantní ty výhrady, jejichž prostřednictvím namítá výlučně nesprávnost skutkových zjištění a též absenci zavinění na základě verze, že není pachatelem trestného činu. Uplatněný dovolací důvod je podle ní způsobilá naplnit pouze námitka nedostatku subjektivní stránky trestného činu. V tomto ohledu však upozornila, že soudy důvodně vyvodily nejméně nepřímý úmysl podle §4 písm. b) tr. zák. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil řadu námitek, které směřovaly proti rozsahu provedeného dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 3 a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Povahu námitek skutkových mají především ty výhrady obviněného, které směřovaly vůči správnosti skutkových zjištění učiněných soudy. Do této kategorie námitek jednoznačně náleží ty, jimiž brojil proti správnosti skutkových zjištění s argumentem neúplnosti dokazování, nevěrohodnosti svědků R. C., M. Š. i J. K., jejichž výpovědi byly hodnoceny jako usvědčující důkazy, a pochybení při hodnocení důkazů.
Jako na polemiku se skutkovými zjištěními soudů nutno pohlížet na výtku obviněného, že soudy pochybily, když neprovedly k jeho návrhu důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, odvětví daně a účetnictví a spokojily se s listinami, které jim předložil finanční úřad. Soudy obou stupňů se s touto námitkou obviněného i důvodností jím předloženého návrhu na doplnění dokazování důsledně zabývaly a správně poznamenaly, že stanovení výše škody, tj. rozsahu zkrácení daně i výše vylákané výhody na dani, je otázkou právní a odpověď na ni je v kompetenci soudu.
Oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, který ve vztahu ke skutkům pod body I. i II. konkretizoval, které doklady pokládá za fiktivní a které z předkládaných výdajových pokladních dokladů nedoložily náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, obviněný tvrdil, že tato zjištění nejsou správná, a poukazoval na to, že splňují všechny náležitosti účetních dokladů a že byly opatřeny důkazy, které jeho obhajobu podporovaly; nelze než uzavřít, že i v tomto ohledu uplatnil argumenty v rovině skutkové. Nejinak je tomu s výtkou, že soudy měly důsledně aplikovat zásadu in dubio pro reo a prověřit, kdo příslušné daně z příjmů pozměnil, vyměnil či případně podepsal, neboť dovolatel tak neučinil.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. v podobě zjištěné soudy nedopustil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad.
Ve vztahu ke skutkům pod body I. 1.) – 3.) i II. 1.), 2.) však z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 14, 15, 23, 24 rozsudku soudu prvního stupně, strany 9, 12, 13 napadeného rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé; soudy též vyložily, jakými úvahami byly vedeny, nevyhověly-li návrhům obviněného na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomiky – daně, účetnictví či z oboru grafologie. Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněného nebylo opřeno nejen o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a že pro absenci subjektivní stránky měla být věc projednána toliko ve správním řízení.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu a způsobí takovým činem značnou škodu. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný ve větším rozsahu zkrátil daň a způsobil takovým činem značnou škodu.
Skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. značné škody, takové jednání obviněného, jehož podstata spočívala v tom, že obviněný jako podnikatel – soukromá osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. – A. F., daňový poradce zkrátil daň z příjmů fyzických osob tak, že při jejím výpočtu snížil základ pro výpočet této daně tím, že neoprávněně zahrnul do výdajů pokladní doklady, o kterých věděl, že jsou fiktivní nebo že nejde o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a finančnímu úřadu tak způsobil škodu ve výši 2.012.381,- Kč.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 tr. zák. se dopustí, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1 a způsobí takovým činem značnou škodu. Z právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval a naplněné znaky tohoto trestného činu, které spočívají v tom, že vylákal výhodu na dani a způsobil takovým činem značnou škodu.
Skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. značné škody, především podvodné jednání obviněného, jehož podstata spočívala v tom, že obviněný jako podnikatel – soukromá osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. – A. F., neoprávněně uplatnil v přiznáních k DPH na základě fiktivních faktur nadměrný odpočet DPH v celkové výši 529.985,- Kč, který byl finančním úřadem v této částce vyplacen.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky obou těchto trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. po stránce objektivní. Zpochybnil-li obviněný tento závěr, učinil tak, jak již bylo vyloženo, prostřednictvím námitek, jež měly výlučně povahu skutkovou a k nimž nelze z pohledu uplatněného důvodu dovolání relevantně přihlížet.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda byly naplněny znaky trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. po stránce subjektivní, tj. zejména zda bylo prokázáno úmyslné zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto trestného činu (§3 odst. 3 tr. zák.).
Závěr o formě zavinění je závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování. Ze skutkové části výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů úmyslné zavinění evidentně vyplývá.
Trestný čin je podle §4 písm. a) tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto způsobem (úmysl přímý). Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Obviněný podle zjištění pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně uplatnil v přiznáních k DPH fiktivní faktury, na základě nichž uplatnil i nadměrný odpočet DPH s vědomím, že nadměrný odpočet DPH bude vrácen na podkladě nepravdivých údajů. Obdobně ve vztahu ke skutkům pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně zkrátil daň z příjmů fyzických osob snížením základu pro výpočet daně předložením fiktivních pokladních dokladů či pokladních dokladů, o nichž věděl, že neosvědčují náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Tato zjištění spolehlivě vyjadřují úmyslnou povahu jednání obviněného a lze z nich opodstatněně vyvodit jeho podvodný úmysl, neboť trestný čin podle §148 tr. zák. je zvláštním případem podvodného jednání. Evidentně jde nejméně o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. a v případech, kdy byla daň zkrácena či výhoda na dani vylákána prostřednictvím fiktivních účetních dokladů, lze reálně hovořit o úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková