ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.452.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 452/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2005 o dovolání obviněné V. C., roz. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 23 To 504/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 143/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné V. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. 1 T 143/2003, byla obviněná V. C. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl za podmínek uvedených v §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené V. z. p. ČR, O. p. P., částku 6.702,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. z. p. ČR, O. p. P., odkázána se zbytkem požadovaného, avšak nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obviněná a v její prospěch též její manžel Z. C. odvolání, která projednal Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2004, a usnesením sp. zn. 23 To 504/2004 rozhodl tak, že je obě jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu přitom obsahoval náležité poučení o podání dovolání podle ustanovení §125 odst. 3 tr. ř., a to o všech údajích týkajících se tohoto mimořádného opravného prostředku včetně nutnosti, aby dovolání obviněné bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d tr. ř.), a uvedení lhůty k jeho podání (§265e tr. ř.).
Jak vyplývá z tzv. dodejek založených na č. l. 193 spisu, opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněné V. C., jenž v této době nebyla právně zastoupena, dne 10. 9. 2004. Z tzv. doručenky založené na shodném č. l. je pak zřejmé, že Okresnímu státnímu zastupitelství v Prachaticích bylo předmětné rozhodnutí doručeno dne 26. 8. 2004. Nejvyšší soud poznamenává, že citované usnesení odvolacího soudu bylo taktéž doručeno dne 10. 9. 2004 manželu obviněné Z. C., jenž proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání ve prospěch obviněné; s ohledem na dikci ustanovení §265d tr. ř., podle něhož dovolání mohou podat toliko státní zástupce nebo obviněná (ta pouze prostřednictvím obhájce), však okamžik doručení opisu rozhodnutí posledně jmenovanému není z hlediska přezkoumání lhůty k podání dovolání relevantní a nemá na počátek, běh či konec lhůty k podání dovolání ze strany obviněné žádný vliv.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. I. N. (jemuž udělila plnou moc k právnímu zastoupení dne 28. 1. 2005) dne 11. 2. 2005 tzv. blanketové dovolání, přičemž tak učinila na poště a zásilku adresovala Okresnímu soudu v Prachaticích, jemuž byla doručena dne 14. 2. 2005. Dalším podáním ze dne 3. 3. 2005, označeném jako „zdůvodnění dovolání“, zmíněné dovolání následně doplnila. Existenci dovolacího důvodu spatřovala v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Naproti tomu však dovolací soud zjistil, že dovolání obviněné bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle odstavce třetího téhož ustanovení lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Konečně podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
V daném případě, jak již bylo výše zmíněno, byl opis rozhodnutí odvolacího soudu doručen obviněné V. C. dne 10. 9. 2004, přičemž obviněná v této době nebyla právně zastoupena. Lhůta k podání dovolání tak ve smyslu shora citovaných ustanovení běžela ode dne doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněné a skončila jí dne 10. 11. 2004.
Jestliže dovolání obviněné bylo podáno na poště a adresováno Okresnímu soudu v Prachaticích až dne 11. 2. 2005, stalo se tak zcela evidentně po uplynutí lhůty stanovené zákonem k jeho podání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné V. C. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a