ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.556.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 556/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 dovolání obviněného M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 622/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 188/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 622/2004, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 2 T 188/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta; podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost v průběhu zkušební doby vyvíjet úsilí k úhradě škody, kterou trestným činem způsobil. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let a šesti měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným P. P. a Ka. P.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, obviněný i poškození. Odvolání obviněného směřovalo proti výroku o vině i trestu a shodně bylo zaměřeno i odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného; poškození brojili proti správnosti výroku o náhradě škody.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 622/2004, byl z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. a Ka. P. s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §256 tr. ř. byla jejich odvolání zamítnuta.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. dopustil tím, že dne 2. 12. 2002 kolem 16.45 hod. na silnici v obci S., okr. N. J., při řízení osobního automobilu tov. zn. Peugeot 206, ve směru od P. na O. se po setmění v kilometru 26,5 v rozporu s ustanovením §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. b), h), §32 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (nadále jen zákon č. 361/2000 Sb.) s vozidlem pohyboval bez zapnutého předepsaného osvětlení vozidla a nesledoval dostatečně situaci v silničním provozu, v důsledku čehož přehlédl na přechodu pro chodce zprava přecházející chodce Ka. P., P. P. a K. P. a v prostoru přechodu pro chodce přední částí vozidla chodce srazil; K. P. utrpěla těžké zranění spočívající v poranění hlavy a mozku s následným zhoubným úrazovým otokem mozku, zlomeninu stehenní kosti vlevo, zhmoždění jater a ledvin, kterému dne 9. 12. 2002 v nemocnici podlehla, Ka. P. utrpěla těžké zranění spočívající ve zlomenině lebky v oblasti kosti spánkové vpravo s pohmožděním mozku v oblasti čelního laloku vpravo, zlomeninu kosti holenní vlevo včetně pohmoždění bederní krajiny, pro které byla do 26. 1. 2003 hospitalizována a nejméně do 26. 3. 2003 se léčila, P. P. utrpěl těžké zranění spočívající v tříštivé otevřené zlomenině horního konce holenní kosti vlevo s dislokací a mnohočetné oděrky v obličeji a rukou včetně tržně zhmožděné rány na hlavě, pro které byl hospitalizován do 13. 2. 2003 a poté byl několik měsíců v domácím léčení až doposud s trvalou fixací levé nohy a omezeným pohybem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež zaměřil proti výroku o vině. Opřel je o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák., ačkoliv správně měla být použita právní kvalifikace podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle jeho názoru ze skutkových zjištění nevyplývá, že by naplnil obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, a to jednáním spočívajícím v hrubém porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podle §224 odst. 3 tr. zák. nelze podle něj vycházet jen z formálních znaků trestného činu, ale je třeba posoudit i jeho materiální znaky. Uvedl, že podle soudní praxe lze za porušení důležité povinnosti považovat jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení za dané situace zpravidla podstatně zvyšuje nebezpečí pro lidský život nebo zdraví; ustanovení §4 a §5 zák. č. 361/2000 Sb. spadají do oblasti tzv. základních povinností řidičů, přičemž právě porušení těchto základních povinností soudy běžně hodnotí jako jednání spočívající v porušení důležité povinnosti, a nikoliv jako hrubé porušení předpisů v dopravě. Jízdu bez předepsaného osvětlení nelze podle něj taktéž hodnotit jako hrubé porušení předpisů, poněvadž nebyl vědomě srozuměn s tím, že nemá zapnuté předepsané osvětlení a ani o této okolnosti nevěděl. Zdůraznil, že jeho nedbalostním jednáním nebyly naplněny především materiální podmínky pro závěr o hrubém porušení předpisů o bezpečnosti v dopravě, poněvadž nelze uzavřít, že by okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Namítl rovněž, že z hlediska hodnocení materiální stránky trestného činu mělo být důsledněji posuzováno i samotné chování poškozených, protože je třeba, aby se soud při hodnocení důkazů zabýval též jejich spoluzaviněním na vzniku dopravní nehody.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele naplňují zvolený dovolací důvod pouze obsahově, nikoliv však věcně. Upozornil, že správnost použité právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. je dána vysokou mírou zavinění spočívající v tom, že obviněný řídil za snížené viditelnosti řádně neosvětlené vozidlo, nevěnoval se situaci v silničním provozu a v důsledku toho přehlédl na přechodu pro chodce zprava přecházející chodce, které v prostoru přechodu pro chodce srazil přední částí svého vozidla; bylo též zjištěno, že tímto činem poškozenou K. P. usmrtil a poškozeným Ka. a P. P. způsobil těžkou újmu na zdraví. Vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda v porušení ustanovení §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. b), h), §32 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb. lze v konkrétním případě spatřovat hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy a zda byly splněny materiální podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §224 odst. 3 tr. zák. (§88 odst. 1 tr. zák.).
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Naproti tomu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. se dopustí, kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o ochraně životního prostředí nebo předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti dopravy.
Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu však konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu, přesvědčivě neobsahuje.
Z tzv. skutkové věty výroku o vině odvolacího soudu se podává, že obviněný dne 2. 12. 2002 kolem 16. 45 hodin, po setmění, v rozporu s ustanovením §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. b), h), §32 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb. řídil osobní automobil bez zapnutého předepsaného osvětlení, nesledoval dostatečně situaci v silničním provozu, v důsledku čehož přehlédl na přechodu pro chodce poškozené Ka. P., P. P. a K. P., které v prostoru přechodu pro chodce přední částí vozidla srazil a způsobil jim těžká zranění, jimž poškozená K. P. podlehla.
Vyšší trestnost podle §224 odst. 3 tr. zák. je odůvodněna především těžším následkem, který spočívá ve způsobení „těžké újmy nebo smrti více osob“, a současně tím, že tento následek je způsoben „hrubým porušením předpisů o bezpečnosti dopravy“.
Není pochyb o tom, že obviněný svým jednáním naplnil první podmínku, tj. následek představovaný způsobením těžké újmy na zdraví nebo smrti více osob, když ze skutkových zjištění odvolacího soudu plyne, že poškozená K. P. na následky zranění způsobené při dopravní nehodě zemřela a poškození Ka. P. a P. P. utrpěli těžkou újmu na zdraví. Jejich zranění bylo třeba hodnotit jako delší dobu (evidentně přesahující šest týdnů) trvající poruchu zdraví mající povahu vážné poruchy zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Tento znak ostatně ani dovoláním obviněného zpochybněn nebyl.
Námitky dovolatele byly soustředěny k závěru o hrubém porušení předpisů o bezpečnosti dopravy jak po stránce formální, tak i materiální. Obviněný namítl, že soudem zjištěné porušení povinností řidiče lze kvalifikovat toliko jako porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. Výhrady obviněného nejsou nevěcné.
Rozdíl mezi odst. 2 a odst. 3 §224 tr. zák. spočívá v tom, že podle odst. 2 stačí, když pachatel poruší důležitou povinnost uloženou mu zákonem, kdežto podle odst. 3 musí jít o hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy; z povahy věci plyne, že toto porušení je podstatně závažnější než porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 1, 2 tr. zák. Hrubým porušením zmíněných předpisů je úmyslné nebo hrubě nedbalé porušení předpisů majících základní význam pro bezpečnost dopravy nebo více předpisů zajišťujících bezpečnost v dopravě (k tomu viz č. 13/1972 Sb. rozh. tr.).
Za nejpodstatnější pro závěr o hrubém porušení předpisů o bezpečnosti dopravy označil odvolací soud skutečnost, že obviněný jel za snížené viditelnosti v zimním období neosvětleným motorovým vozidlem rychlostí mezi 42 až 61 km/hod, nemohl být tedy včas pozorován chodci vstupujícími na přechod pro chodce a sám nemohl na dostatečnou vzdálenost pozorovat situaci v silničním provozu na přechodu pro chodce.
Odvolací soud ve vztahu k právní kvalifikaci uzavřel, že obviněný porušil ustanovení §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. b), h) a §32 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb. a že toto několikeré porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích je třeba posuzovat jako hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, a to především s ohledem na skutečnost, že „obviněnému byla dopravní situace ze zkušenosti známá a že se blížil k vyznačenému přechodu pro chodce“. Současně poznamenal, že porušení jednotlivých citovaných ustanovení pravidel silničního provozu v celkovém kontextu, s danými následky a s faktem, že k nim došlo na přechodu pro chodce, je hrubým porušením předpisů o bezpečnosti dopravy (viz str. 9 napadeného rozsudku).
Závěry odvolacího soudu rozdíl mezi ustanovením §224 odst. 2 a ustanovením §224 odst. 3 tr. zák. přesvědčivě vyjádřen není.
Odvolací soud v podstatě správně vystihl, že porušení více předpisů zajišťujících bezpečnost v dopravě, jež by mohlo vést k závěru o hrubém porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, nelze vnímat mechanicky jako součet všech možných ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., k jejichž porušení došlo, ale že je relevantní, jaký význam porušení konkrétní povinnosti uložené zákonem v konkrétních souvislostech skutečně má.
Ustanovení §4 zákona č. 361/2000 Sb. vymezuje rámcově povinnosti všech účastníků provozu na pozemních komunikacích. Odvolací soud soustředil proto přiléhavě svoji pozornost k porušení povinností řidiče uvedených v ustanovení §5 odst. 1 písm. b), h) a dále k porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích týkajících se osvětlení vozidel obsažených v ustanovení §32 odst. 1, 3 tohoto zákona.
Podle §5 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je řidič kromě jiného povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích (písm. b) a umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo (písm. h). Podle §32 odst. 1 tohoto zákona vozidlo musí mít za jízdy při snížené viditelnosti rozsvícena obrysová a potkávací nebo dálková světla, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu, a podle odst. 2 tohoto ustanovení v období mimo část kalendářního roku, pro kterou je stanoven letní čas podle zvláštního právního předpisu, musí mít vozidlo za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo obrysová světla a světla pro denní svícení, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu.
Porušení právě těchto ustanovení odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) v jednání obviněného přesvědčivě shledal a obviněný v tomto ohledu ani žádné výhrady neuplatnil.
Zřetelně se jedná o velmi závažné porušení předpisů o bezpečnosti silničního provozu; otázkou však je, zda je lze považovat za tak závažné, aby je bylo možné posoudit jako hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Evidentně byly porušeny důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. (proti tomu ostatně obviněný ani žádné námitky nevznesl), odvolací soud ale jasně nevyložil, proč jde o podstatně závažnější porušení předpisů než to, které je vnímáno právě jako porušení důležité povinnosti ve smyslu citovaného ustanovení tr. zák.
Za porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. lze považovat jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení za dané situace zpravidla podstatně zvyšuje nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Význam porušení kterékoliv řidičské povinnosti je přímo závislý na konkrétní dopravní situaci. Soudní praxí je za porušení důležité povinnosti uložené zákonem považována např. bezohledná jízda řidiče vůči chodcům nacházejícím se na vyznačeném přechodu nebo hrubě nepřiměřenou rychlostí kolem nástupního ostrůvku, na němž bylo více lidí (viz č. 34/1979 Sb. rozh. tr.), jízda řidiče za snížené viditelnosti se silně znečištěnými reflektory a předním sklem apod.
Za hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy je judikaturou považováno např. řízení pod vlivem alkoholu na motocyklu, o němž pachatel ví, že je technicky nedostatečně vybaven, zejména má slabá světla a neúčinné brzdy, je-li pachatel v době řízení pod silným vlivem alkoholu a jede rychlostí, která je nepřiměřená viditelnosti a technickému stavu motocyklu (k tomu č. 13/1972 Sb. rozh. tr.) nebo řízení pod silným vlivem alkoholu, nepřiměřenou rychlostí automobilem, který nebyl upraven pro přepravu osob a ve kterém pachatel vezl celkem šest dalších osob (č. 44/1998 Sb. rozh. tr.) Za hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy je též považována riskantní jízda pod vlivem alkoholu rychlostí, jež je nepřiměřená i z technického hlediska stavu vozovky, vedoucí k tomu, že po projetí zatáčky vozidlo vjede do protisměru nebo vedoucí k vyjetí mimo vozovku do prostoru zastávky MHD a na chodník (např. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 14 To 337/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 8 Tdo 915/2004).
Na odvolacím soudu proto bude, aby přesvědčivěji než dosud vyložil, proč je porušení konkrétně zjištěných povinností obviněného kvalifikováno jako hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, a nikoliv jen jako porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona.
Podmínkou trestní odpovědnosti podle §224 odst. 3 tr. zák. je ale nejen to, aby pachatel hrubým porušením předpisů o bezpečnosti dopravy způsobil smrt nebo těžkou újmu na zdraví více osobám, ale současně, aby okolnosti, za kterých se tak stalo, podstatně zvyšovaly stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 tr. zák. Při posuzování konkrétního činu pachatele je proto třeba ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby posuzovat jeho jednání podle kritérií uvedených v §3 odst. 4 tr. zák.
Odvolací soud, aniž by zevrubněji hodnotil kritéria §3 odst. 4 tr. zák. a uvedl, v čem konkrétně spatřuje podstatné zvýšení stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, uzavřel, že „obviněný hrubým porušením předpisů o bezpečnosti dopravy nejen způsobil smrt nebo těžkou újmu na zdraví více osobám, ale současně z okolností, za kterých se tak stalo, došlo k podstatnému zvýšení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost, a to nesporně ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.“ (str. 10 rozsudku).
Bude na odvolacím soudu, aby pečlivě zvážil, zda průběh dopravní nehody a způsob jízdy obviněného byl typický pro obdobné, běžně se vyskytující případy s právní kvalifikací podle §224 odst. 3 tr. zák. V posuzovaném případě jistě nezůstane stranou pozornosti, že obviněný před jízdou nepožil alkohol, vozidlo nevykazovalo technické závady, chodce nesrazil ve velké rychlosti a nebyly zjištěny ani další okolnosti svědčící o bezohledném způsobu jeho jízdy, a zabývat se bude třeba i formou a mírou zavinění ve vztahu k porušení relevantních předpisů o bezpečnosti dopravy.
V těchto souvislostech však není opodstatněná námitka obviněného, že při hodnocení materiálního znaku trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. je nutno posuzovat i samotné chování poškozených chodců Ka. P., P. P. a K. P. z pohledu ustanovení §54 zákona č. 361/2000 Sb., neboť právě u dopravních nehod výrazné spoluzavinění poškozených na vzniku dopravní nehody může snižovat stupeň nebezpečnosti činu obviněného natolik, že nebude splněna materiální podmínka §88 odst. 1 tr. zák. a tedy ani podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §224 odst. 3 tr. zák.
Ze znaleckého posudku z oboru silniční dopravy znalce Ing. R. R. totiž jasně vyplývá (viz č. l. 133, 134), že v případě neosvětlení vozidla obviněného chodci při vstupu na přechod vozidlo nemohli vidět a přizpůsobit mu tak rychlost a způsob přecházení; nelze proto uvažovat o jejich spoluzavinění či dokonce výrazném spoluzavinění na vzniku dopravní nehody, jež by mohlo jakkoliv ovlivnit hodnocení stupně nebezpečnost činu obviněného pro společnost v jeho prospěch.
Výrok o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. však nelze mít z důvodů již vyložených za správný. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je Krajský soud v Ostravě vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková