ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.627.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 627/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. května 2005 o dovolání obviněného O. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 5 To 118/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 8/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 39 T 8/2004, byl obviněný O. S. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo uloženo ochranné opatření, ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 11. 5. 2004 v době kolem 13.40 hodin v P., v bytě M. M., po předchozím požití alkoholu a vzájemné rozepři, v úmyslu usmrtit M. M., který ležel na břichu na posteli, obličejem zabořený do polštáře, přiklekl k němu na postel, chytil okraje polštáře a omotal mu jej kolem hlavy a takto poškozeného držel, dokud nezemřel na následky udušení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 5 To 118/2004, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu. V dovolání namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a uplatnil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (třebaže na něj výslovně neodkázal). Vytkl, že soud prvního stupně nevycházel před vynesením výroku o vině z provedených důkazů a znaleckých posudků, nehodnotil je ve všech prokázaných a možných souvislostech a nevycházel ze zásady presumpce neviny. Vyjádřil přesvědčení, že k udušení mohlo dojít i tím, že poškozený, který se nacházel ve stavu těžké opilosti a ležel na břichu, se mohl při zabořené hlavě do polštáře zadusit i působením váhy hlavy na polštář. Dodal, že ke smrti udušením mohlo dojít až v době, kdy již polštář kolem hlavy poškozeného nedržel, a bez jeho působení. Uvedl, že v jeho prospěch musí svědčit skutečnost, že sám nedokonal dušení a nebyl mu tak prokázán úmysl poškozeného zabít. Skutek měl být podle něj kvalifikován jako ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. a nikoliv jako trestný čin vraždy podle §219 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. V podstatě vytkl, že ke smrti poškozeného udušením mohlo dojít až v době, kdy mu již nedržel polštář kolem hlavy, v důsledku působení váhy hlavy poškozeného zabořením obličeje do polštáře. Upozornil, že v jeho prospěch mělo být hodnoceno, že dušení nedokonal, a nemohl mu tak být ani prokázán úmysl usmrtit poškozeného; skutek měl být posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. nedopustil. Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku.
Z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se totiž podává, že obviněný „v úmyslu usmrtit poškozeného, který ležel na břichu na posteli, obličejem zabořený do polštáře, přiklekl k němu na postel, chytil okraje polštáře a omotal mu jej kolem hlavy a takto poškozeného držel, dokud nezemřel na následky udušení“. Tato zjištění se opírají o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle něhož zranění na těle poškozeného jsou následkem přítlaku do polštáře. S ohledem na objektivní zjištění stran těla poškozeného bylo jeho dušení ukončeno a smrt nastala již v době, kdy byl polštář znovu rozbalen; dušení bylo ukončeno mechanismem přítlaku a když byl polštář uvolněn, nastala mozková smrt. Odvolací soud reagoval i na námitku obviněného, že proces dušení mohl u poškozeného pokračovat i poté, co on sám polštář pustil. V této souvislosti zdůraznil, že z výpovědi obviněného z přípravného řízení vyplývá, že od poškozeného odešel až v okamžiku, kdy se v důsledku dušení polštářem již nehýbal (a kdy podle znalce nastala smrt), přičemž byl-li poškozený před jeho odchodem otočen na záda, ani proces dušení nemohl pokračovat vzhledem k poloze těla poškozeného. Právní závěry o formě zavinění – úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. – k následku smrti poškozeného vycházely právě z těchto skutkových zjištění. Oproti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů obviněný uváděl, že ke smrti udušením mohlo dojít až v době, kdy již nedržel polštář kolem hlavy poškozeného, a z tohoto skutkově odlišného závěru vyvozoval i odlišný právní závěr ve vztahu ke svému zavinění.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz str. 5, 6, 8, 9 rozsudku soudu prvního stupně, str. 4, 5 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé, včetně úvah o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a odvolací soud se s výtkami obviněného náležitě vypořádal a přesvědčivě zdůvodnil nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. spáchaného v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková