ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.815.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 815/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 dovolání obviněného D. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 61 To 361/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 77/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 61 To 361/2004, ohledně obviněného D. N. z r u š u j e.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 33 T 77/2003, byl obviněný D. N. uznán vinným jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky; podle §49 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání v ozbrojených sborech ČR na tři léta. Tímtéž rozsudkem byla spoluobviněná A. V. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že dne 10. 11. 1999 zpracoval jako člen policejní hlídky skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu Obvodního ředitelství Policie České republiky P. záznam o malé dopravní nehodě, ke které mělo dojít téhož dne kolem 10:00 hodin v P. ve směru na nájezd do ulice, kde řidička obviněná A. V. měla s vozidlem tovární značky Honda Accord narazit do svodidel a dopravního návěstí, přičemž znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy bylo zjištěno, že k uvedené dopravní nehodě nedošlo a nemohlo ani takovým způsobem dojít, přičemž na základě této neexistující pojistné události bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 179.960,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvodní státní zástupce pro Prahu 4 a obviněný D. N. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch spoluobviněné A. V. a zaměřil je proti výroku, jímž byla tato obžaloby zproštěna; odvolání obviněného D. N. směřovalo proti jeho se týkajícím výrokům o vině i trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 61 To 361/2004, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení Městského soudu v Praze, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání a odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vytkl odvolacímu soudu, že dne 21. 9. 2004 jednal v jeho nepřítomnosti, ač osobně, včas a řádně zajistil omluvu své i obhájcovy neúčasti při veřejném zasedání a žádal o jeho odročení. Vyložil, že obhájce se nemohl veřejného zasedání účastnit z vážných rodinných důvodů a on sám by s ohledem na složitost věci nebyl způsobilý řádně svou obhajobu uplatnit. Poznamenal, že ač se nejednalo o nutnou obhajobu, je jeho právem obhájce mít a trvat na jeho přítomnosti u veřejného zasedání. Uvedl, že ve veřejném zasedání hodlal své odvolání opřít o nové důkazy, a nevyhověl-li odvolací soud jeho žádosti, zmařil mu tuto možnost uplatnit.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl uplatněn důvodně. Zdůraznila, že i když odvolací soud neměl v době rozhodování vědomost o omluvě obviněného a o jeho žádosti o odročení jednání na pozdější termín, nelze jeho rozhodnutí označit objektivně za správné. Podání obviněného, jímž omlouval nepřítomnost svoji i svého obhájce, bylo podle jejího názoru soudu doručeno včas. Z jeho obsahu bylo podle ní zjevné, že obviněný uplatňoval své právo účastnit se osobně veřejného zasedání o odvolání, které se konalo v den následující po doručení podání. Dodala, že nasvědčují-li okolnosti případu porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vzhledem k prodlení při doručení jeho podání příslušnému předsedovi senátu v důsledku nedostatečné organizace práce při zpracování doručené pošty administrativními pracovníky soudu, nelze to přičítat k tíži obviněného. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 21. 9. 2004 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Obecně však také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná tehdy, jestliže soud rozhodl obviněného k veřejnému zasedání předvolat, čímž dal jasně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. O takovou situaci se však v posuzovaném případě rovněž nejednalo. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný byl o konání veřejného zasedání stanoveného na 21. 9. 2004 toliko vyrozuměn vz. č. 7a tr. ř. dne 8. 9. 2004. Ve stejný den byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn i obhájce obviněného JUDr. Z. R. (JUDr. R. J., dříve zvolený obhájce, vyrozumíván nebyl). Obviněný i obhájce JUDr. Z. R. tak byli o konání veřejného zasedání vyrozuměni včas. Jmenovaný obhájce doručil dne 15. 9. 2004 Městskému soudu v Praze omluvu své neúčasti ve veřejném zasedání stanoveném na den 21. 9. 2004 a plnou moc, jejíž součástí byla substituční plná moc pro Mgr. V. F.
Dne 20. 9. 2004 v 15.55 hodin bylo Městskému soudu v Praze doručeno podání obhájce Mgr. V. F., z jehož obsahu se podává, že se z vážných rodinných důvodů nemůže k veřejnému zasedání dostavit, prosí proto o omluvu své neúčasti i omluvu neúčasti obviněného a o odročení veřejného zasedání na jiný termín (č. l. 334).
K veřejnému zasedání dne 21. 9. 2004 v 9.30 hodin se obviněný ani jeho obhájce nedostavili a Městský soud v Praze po konstatování, že se nedostavili bez omluvy a důvod jejich nepřítomnosti není znám, vyhlásil usnesení, že bude jednáno v nepřítomnosti obviněného, neboť pro tento postup jsou splněny všechny zákonné podmínky (č. l. 335).
V odůvodnění napadeného usnesení pak soud vyložil, že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného a jeho obhájce Mgr. V. F., poněvadž omluva jeho neúčasti ve veřejném zasedání z vážných rodinných důvodů a žádost o odročení veřejného zasedání na jiný termín byla odvolacímu senátu předložena dne 21. 9. 2004 v 15.15 hodin. Protože nešlo o nutnou obhajobu, shledal, že pro jednání v nepřítomnosti obviněného měl splněny všechny zákonné podmínky (strana 3).
Odvolací soud však nevzal a ani objektivně nemohl vzít v úvahu všechny nezbytné předpoklady, za jejichž splnění lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Omluva nepřítomnost obviněného a jeho obhájce spojená se žádostí o odročení veřejného zasedání byla odvolacímu senátu předložena dne 21. 9. 2004 v 15.15 hodin, tedy až po skončení veřejného zasedání. Podání obviněného však bylo opatřeno podacím razítkem Městského soudu v Praze s datem 20. 9. 2004 s poznámkou, že bylo doručeno osobně v 15.55 hodin. Nelze proto než uzavřít, že obviněný svoji neúčast jakož i nepřítomnost obhájce ve veřejném zasedání omluvil včas. Přitom není rozhodující, zda byla omluva reálně předložena předsedkyni odvolacího senátu; relevantní je, že již dne 20. 9. 2004 byla řádně doručena příslušnému soudu.
Ač obhájce obviněného v podání jasně neuvedl, že se jedná o odročení veřejného zasedání stanoveného již na den 21. 9. 2004, opatřil je příslušnou spisovou značkou Městského soudu v Praze (61 To 361/2004), označením jména obviněného i sdělením, že se jedná o omluvu obhájce a obviněného; uvedl tedy dostatek konkrétních údajů, podle nichž bylo možno omluvu k určité trestní věci přiřadit. Nebylo-li podání obhájce obviněného včas předloženo odvolacímu senátu, stalo se tak v důsledku nedostatečné organizace práce při zpracování doručené pošty administrativními pracovníky soudu, jak uvedla ve svém vyjádření též státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Poznamenal-li odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení, že žádost nebyla doložena a že obviněnému v účasti nic nebránilo, není jeho závěr nikterak relevantní. Odvolací soud veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného, aniž mohl jakkoliv na obsah podání obviněného účinně reagovat. V této souvislosti však není od věci upozornit, že je právem obviněného, aby se obhajoval za pomoci obhájce, jehož přítomnost ve veřejném zasedání byla o to naléhavější, že hodlal uplatnit nové návrhy na doplnění dokazování. Nestalo-li se tak, důvodně argumentuje, že řízení neodpovídá požadavkům spravedlivého procesu. Na tomto závěru nic nemění ani to, že se nejednalo o případ nutné obhajoby.
Veřejné zasedání tak bylo konáno v nepřítomnosti obviněného a jeho obhájce, aniž bylo důsledně respektováno právo obviněného, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Třebaže omluva obviněného a obhájce nebyla senátu rozhodujícímu o odvolání obviněného předložena včas, nelze závěry odvolacího soudu akceptovat. Jsou evidentně v rozporu s dikcí čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, jakož i dikcí čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvy). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby a obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Postupem odvolacího soudu byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Čl. 38 odst. 2 Listiny nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Nestačí obviněného o veřejném zasedání pouze řádně a včas vyrozumět, musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.). V posuzované věci se tak nestalo a řízení jako celek tak pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu.
Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jsou důvodné a k odstranění podstatné procesní vady, jejímž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného v něm.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil ohledně něj z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je Městský soud v Praze vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková