ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.820.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 820/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. července 2005 o dovolání obviněné Z. S. B. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 297/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 81/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 297/2004, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 89 T 81/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 89 T 81/2004, byla obviněná Z. S. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila tím, že „dne 1. června 2004 v době kolem 13.30 hod. v B., na ulici H., v prostorách čerpací stanice E., odcizila bez použití násilí 4 ks čokolád Studentská pečeť v ceně 45,50 Kč za 1 ks tím způsobem, že čokolády uchopila do ruky a bez zaplacení opustila čerpací stanici a následně byla zadržena příslušnicí Městské policie B., B. K. a odcizené čokolády byly bez poškození vráceny zpět do prodeje, přičemž svým jednáním způsobila Čerpací stanici E. B., H., J. R., škodu ve výši 182,- Kč a takto jednala přesto, že byla pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 344/2003 ze dne 28. 11. 2003 uznána vinnou spácháním trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kdy jí byl uložen trest zákazu pobytu na území města B. a B. v trvání dvou let“. Za tento trestný čin byla odsouzena podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění ve výměře šesti roků.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 297/2004, z podnětu odvolání obviněné podaného proti shora citovanému rozsudku podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku o uloženém trestu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložil trest vyhoštění ve výměře dvou roků. V ostatních výrocích ponechal rozsudek nezměněn.
Proti posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. P. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž uvedla, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru o stupni společenské nebezpečnosti činu, který jí je kladen za vinu. V návaznosti na tento nedostatek shledala uložený trest vyhoštění jako nepřiměřeně přísný a neodpovídající malé závažnosti spáchaného trestného činu. Za vhodnější považovala uložení peněžitého trestu, který by svojí povahou více odpovídal charakteru spáchané trestné činnosti. Soudům obou stupňů v této souvislosti vytkla, že nezohlednily její ekonomickou a sociální situaci, zejména okolnost, že celá její rodina a osoby blízké žijí na území České republiky. Protože nebyl dostatečně posouzen a stanoven stupeň společenské nebezpečnosti činu, jímž byla uznána vinnou, považovala použitou právní kvalifikaci za nesprávnou a vyjádřila názor, že nejde o trestný čin, ale pouze o přestupek.
Ze všech těchto důvodů obviněná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání obviněné bylo dne 22. 6. 2005 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., avšak jeho případné stanovisko Nejvyšší soud v době, kdy o dovolání rozhodoval, neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., posuzoval dále, zda obviněnou vznesené námitky naplňují dovolací důvod, o který své dovolání opřela, a shledal, že dovolání bylo částečně uplatněno v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce je patrné, že v souladu s tímto dovolacím důvodem je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
S ohledem na toto vymezení není způsobilá naplnit tento, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů vypočtených v ustanovení §265b tr. ř. námitka o nesprávnosti druhu a výměry uloženého trestu. Proti výroku o trestu lze totiž dovolání směřovat pouze za předpokladu, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž tak lze učinit toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr).
Zvolený dovolací důvod byl relevantně uplatněn v té části dovolání, jíž se obviněná domáhá, aby její jednání nebylo z důvodu nízkého stupně jeho společenské nebezpečnosti kvalifikováno jako trestný čin, ale jen jako přestupek. Vzhledem k tomu, že k této hmotně právní námitce Nejvyšší soud neshledal v dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. žádné formální nedostatky, pro které by byl povinen dovolání odmítnout, přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. v tomto rozsahu napadený rozsudek i řízení mu předcházející a shledal, že dovolání je v této části důvodné.
Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Podle ustanovení §3 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem takový pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, přičemž konkrétní zjištěný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy materiální znak trestného činu, musí být u dospělého pachatele větší než nepatrný. Odstavec 4 uvedeného ustanovení dále stanoví, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Na základě shora popsaných skutkových zjištění a podle obsahu připojeného spisu je nepochybné, že obviněná odcizila 4 ks čokolád Studentská pečeť v ceně 45,50 Kč tak, že čokolády uchopila do ruky a bez zaplacení opustila čerpací stanici, vzápětí byla zadržena příslušnicí městské policie a odcizené čokolády byly bez poškození vráceny zpět do prodeje. Obviněná se činu dopustila přesto, že byla pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 3 T 344/2003, odsouzena za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu zákazu pobytu na území města B. a B. v trvání dvou let. Takto vymezené skutkové okolnosti svědčí o tom, že byly naplněny formální znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Pokud však jde o materiální stránku, nelze obdobný závěr učinit, ale naopak je nutné konstatovat, že soudy obou stupňů této otázce nevěnovaly dostatečnou pozornost, protože neposoudily v potřebné míře všechny skutečnosti vztahující se k objasnění konkrétního stupně společenské nebezpečnosti předmětného činu.
Oba soudy do svých rozhodnutí nezapracovaly takové úvahy, z nichž by vyplývalo, na základě čeho je určen vyšší než nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti projednávaného činu. Nejvyšší soud proto považuje za nutné zdůraznit, že okolnosti případu spoluurčující společenskou nebezpečnost charakterizují prakticky čtyři skupiny znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž však platí, že při určování stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. nepřihlíží soud jen k okolnostem, které zakládají znaky trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou, nýbrž i k dalším okolnostem, které sice nejsou nutné k naplnění znaků trestného činu, avšak charakterizují spáchaný skutek nebo jeho pachatele a mají vliv na jejich konkrétní společenskou nebezpečnost (srov. rozhodnutí č. 13/1973 Sb. rozh. tr.). Všechny tyto okolnosti je následně nutno nejen zjišťovat, nýbrž je také objektivně hodnotit. Přitom je třeba vždy uvést, zda a do jaké míry ta či ona okolnost zvyšuje nebo snižuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. tr.).
V podrobnostech je třeba k námitkám uvedeným v dovolání zdůraznit, že v citovaném ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. jsou příkladmo uvedeny okolnosti (kritéria) spoluurčující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Prakticky však tento výčet zahrnuje všechny v úvahu přicházející okolnosti, na nichž společenská nebezpečnost závisí, přičemž tyto jsou blíže konkretizovány v dalších ustanoveních trestního zákona, zejména v ustanoveních o polehčujících a přitěžujících okolnostech (srov. §33 a §34 tr. zák.). Ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. má podstatný význam nejen pro úvahu, zda jde vůbec o trestný čin, ale rozhodujícím způsobem zasahuje i do úvah o tom, zda jde o trestný čin závažnějšího nebo méně závažného charakteru (srov. č. 33/1962 Sb. rozh. tr.), a má tedy i význam pro určení druhu a výměry trestu, event. pro případné upuštění od potrestání podle ustanovení §24 tr. zák., které přichází v úvahu mimo jiné jen u trestného činu menší nebezpečnosti pro společnost.
S přihlédnutím k tomu, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost lze v konkrétním případě stanovit odpovědně až po zhodnocení všech hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák., nelze některá z těchto hledisek posuzovat izolovaně mimo rámec stupně nebezpečnosti činu pro společnost a nebo se s nimi nevypořádat vůbec.
Shora rozvedená kritéria však soudy obou stupňů nerespektovaly a náležitě je v potřebném rozsahu neposuzovaly s ohledem na okolnosti projednávaného případu. Je totiž nutné konstatovat, že způsob, jakým se oba soudy ve svých rozhodnutích s otázkou materiální stránky činu vypořádaly, považuje dovolací soud za nedostatečný, když v odůvodnění rozhodnutí městského soudu je uvedeno pouze to, že „nebezpečnost jednání obviněné pro společnost je vyšší než nepatrná“. V této souvislosti je nutné uvést, že jako nevyhovující shledal dovolací soud i argumentaci krajského soudu, který se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na sdělení, že „jednání obviněné dosahuje i požadovaného stupně společenské nebezpečnosti, když nelze pominout, že obviněná projevuje výrazné sklony k páchání majetkové trestné činnosti“. Tyto stručně a ryze formálně poznamenané skutečnosti nesvědčí o tom, jakými úvahami se soudy obou stupňů řídily. Nedávají podklad pro odpověď na otázky, jak výrazně byl dotčen zájem zákonem chráněný, jak soudy posoudily okolnosti, za nichž byl čin spáchán a jak závažné byly jeho následky. Nezabývaly se v tomto smyslu ani osobou obviněné. Nebylo tudíž objasněno, zda popsané jednání obviněné bylo pro společnost do té míry nebezpečné, aby i po materiální stránce ve smyslu §3 odst. 1, 2 tr. zák. mohlo být posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť všem rozhodným okolnostem, které je potřeba brát do úvahy, nebyla prozatím ani jedním soudem věnována zákonem vyžadovaná a pro spravedlivé rozhodnutí nezbytná pozornost. Z toho, co oba soudy k materiální stránce činu uvedly, nevyplývá, jaké okolnosti a kritéria při svých úvahách hodnotily a na základě jakých skutečností ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. shledaly, že jde o čin, jehož stupeň společenské nebezpečnosti je vyšší než nepatrný.
Nelze totiž v této souvislosti ponechat bez potřebného uvážení ve směru shora uvedených hledisek, že obviněná čin spáchala zcela jednoduchým až primitivním způsobem, když 4 ks čokolád uchopila do ruky a bez zaplacení odešla z čerpací stanice. Tento způsob provedení činu by měl být hodnocen jako okolnost, která snižuje společenskou nebezpečnost, protože je nutné zohlednit, že šlo o nahodilé jednání nevyžadující přípravu nebo zvláštní pomůcky pro to, aby bylo spácháno. Ve smyslu nízké společenské nebezpečnosti je nutné hodnotit i to, že obviněná odcizené čokolády nikde neukrývala, ale nesla je toliko v ruce, čímž usnadnila své dopadení, a také proto byl čin ihned odhalen. Soudy ve svých rozhodnutích ponechaly bez povšimnutí a nezmínily rovněž pohnutku, kterou obviněná byla ke spáchání trestné činnosti vedena. Ve světle shora naznačených zákonných podmínek pro určení stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněné nebyla hodnocena ani její osoba či dosavadní způsob života.
V této souvislosti je třeba uvést i to, že byť není zákonným znakem trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. způsobení škody, má z hlediska hodnocení výše stupně nebezpečnosti činu pro společnost význam to, že celková hodnota odcizených čokolád činila 182,- Kč, která zejména i s přihlédnutím k dalším uvedeným skutečnostem svědčí o obecně nízké závažnosti tohoto činu.
Ze všech těchto skutečností dovolací soud shledal, že se soudy obou stupňů nevypořádaly náležitým způsobem se všemi zákonnými kritérii pro určení materiální stránky trestného činu, a proto nelze učinit jednoznačný závěr o naplnění konkrétního stupně společenské nebezpečnosti, který v případě trestného činu musí být vyšší než nepatrný. Vznikají tak vážné pochybnosti o naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., a nelze tudíž napadená rozhodnutí ve vztahu k námitkám uplatněným obviněnou v dovolání považovat za správná.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem a právním názorům dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 297/2004, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 89 T 81/2004, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné Z. S. B. na základě jí uplatněných námitek důvodným, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 297/2004, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 89 T 81/2004, a současně zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání, a to podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dospěl k závěru, že zjištěné a vytknuté vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Po zrušení uvedených rozhodnutí se trestní věc obviněné Z. S. B. vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně a povinností tohoto soudu bude se věcí znovu ze všech naznačených hledisek zabývat. Nezbytné bude, aby na základě zjištěného skutkového stavu věci pečlivě ve smyslu shora naznačených právních názorů posoudil jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., zvláště z hlediska jeho materiální stránky ve smyslu §3 odst. 1, 2, 4 tr. zák. Před vlastním právním posouzením skutku bude muset městský soud zodpovědět otázku, zda jednání obviněné dosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti, který by odůvodňoval posouzení tohoto jednání jako trestného činu, event. zda nejsou dány důvody pro postoupení věci příslušnému orgánu k projednání přestupku. Spolehlivý závěr o vině obviněné může soud učinit až po důkladném zvážení všech okolností významných pro rozhodnutí. Jelikož však v napadených rozhodnutích pro závěr, že se jedná o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., resp. o trestný čin vůbec, momentálně není dostatek relevantních podkladů, bude věcí soudu prvního stupně, aby všechny okolnosti činu ve vztahu k jednotlivým znakům této skutkové podstaty pečlivě uvážil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. července 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová