ECLI:CZ:NS:2005:8.TVO.4.2005.1
sp. zn. 8 Tvo 4/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2005 o stížnostech obviněných mladistvých D. L., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici v O., a M. G., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici v O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 4 Tmo 22/2004, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež pod sp. zn. 49 Tm 4/2004 takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných mladistvých D. L. a M. G. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 4 Tmo 22/2004, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) se prodlužuje vazba obviněného mladistvého (nadále jen mladistvého) D. L. do 8. 6. 2005, obviněného mladistvého R. T. do 13. 6. 2005 a obviněného mladistvého (nadále jen mladistvého) M. G. do 1. 7. 2005.
Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě mladiství D. L. a M. G. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě stížnost.
Mladistvý D. L. v odůvodnění stížnosti namítl, že napadené usnesení nekoresponduje se zjištěnými informacemi soustředěnými v trestním spise. Soud podle něj přecenil riziko jeho uprchnutí či skrývání se, když s ohledem na jeho věk mu nehrozí vysoký trest a motivace k maření trestního stíhání nemůže spočívat v trestu samotném. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby byl propuštěn na svobodu.
Mladistvý M. G. ve stížnosti poukázal na nedostatečnou odůvodněnost útěkové vazby; pro tuto obavu podle jeho názoru nesvědčí žádný konkrétní poznatek obsažený ve spisovém materiálu. Polemizoval se závěrem, že by se v budoucnu nezdržoval v bydlišti svých rodičů, kteří nadále bydlí na adrese O., kde by se také v případě propuštění z vazby zdržoval, a odtud se dostavoval ke všem úkonům v jeho trestní věci. Poznamenal, že v minulosti se dopustil pouze méně závažných majetkových provinění, trestní stíhání je vedeno toliko pro jeden útok, proto ani útěkový vazební důvod není důvodný. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a pro neexistenci vazebních důvodů jej propustil z vazby na svobodu. Pro případ, že Nejvyšší soud tak neučiní, dal písemný slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., jehož přijetím lze podle něj důvody vazby nahradit.
Z podnětu stížností mladistvých D. L. a M. G. Nejvyšší soud podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, proti nimž mohli stěžovatelé podat stížnost a které se jich týkaly, a v tomto rozsahu i řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnosti mladistvých nejsou důvodné.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 12. 11. 2004 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na mladistvého D. L. pro provinění maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) tr. zák., pro provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchané dílem formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dílem samostatně a pro provinění neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. spáchané formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a na mladistvého M. G. pro provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchané formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Mladiství D. L. i M. G. jsou ve vazbě.
Mladistvý D. L. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 0 NTm 3116/2004 z důvodu §67 písm. a), b), c) tr. ř.; vazba byla započtena od jeho zadržení dne 8. 6. 2004 ve 23.10 hodin. V současné době jsou u něj nadále shledávány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř.
Mladistvý M. G. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu Ostravě ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 0 NTm 3122/2004 z důvodu §67 písm. a), b), c) tr. ř.; vazba byla započtena od jeho zadržení dne 1. 7. 2004 ve 12.40 hodin. V současné době jsou u něj shledávány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř.
Dne 18. 11. 2004 byl Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež (nadále vrchní soud) doručen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež na prodloužení vazby mladistvých D. L. a M. G., a to o dalších šest měsíců.
Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého D. L. do 8. 6. 2005 a mladistvého M. G. do 1. 7. 2005, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.
Podle §47 odst. 1 tohoto zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 jmenovaného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvých D. L. i M. G. byly splněny po stránce formální i věcné.
Vrchní soud správně konstatoval, že u obou mladistvých nadále trvají důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se zcela ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvých, v němž byly zevrubně rozvedeny okolnosti, které jsou z pohledu trvání těchto vazebních důvodů relevantní.
Mladistvý D. L. je podle těchto závěrů osobou, která opakovaně nedodržuje podmínky ústavní výchovy, nezdržuje se ani ve výchovném ústavu pro mládež, jak mu bylo nařízeno soudem, ani v místě svého trvalého bydliště. Lze proto uzavřít, že z těchto konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání vyhnul, čímž je nadále dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Námitky mladistvého, že soud v napadeném usnesení přeceňuje riziko jeho uprchnutí či jeho skrývání se, nejsou opodstatněné. Mladistvý se majetkové a násilné trestné činnosti měl dopouštět opakovaně a z jeho chování vyplývá též důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán; nadále trvá proto i důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Stejně tak jsou přesvědčivé i závěry, že důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. trvají i na straně mladistvého M. G. Mladistvý M. G. se v místě trvalého bydliště, stejně tak jako jeho rodinní příslušníci, nezdržuje, je bez zaměstnání, není žádným způsobem vázán k určitému místu; v současné době je stíhán u Okresního soudu v Ostravě pro trestnou činnost majetkového charakteru, přičemž již v minulosti se dopustil útoků proti cizímu majetku. I u něj tedy platí, že z jeho chování a již uvedených konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání vyhnul, a že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán (provinění loupeže je proviněním, jehož objektem je jak majetek, tak osobní svoboda). Ani jeho výhrady, že důvody vazby nebyly dostatečně odůvodněny, nelze akceptovat.
Nad rámec řečeného je vhodné poznamenat, že žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí o trvání vazby nebyly obsaženy ani ve výpovědích mladistvých ze dne 9. 12. 2004 před rozhodnutím o jejich ponechání ve vazbě (§71 odst. 5 tr. ř.).
Zjistil-li vrchní soud existenci označených důvodů vazby, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na oba mladistvé byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění. Společně s nimi byla obžaloba podána pro dalších 5 spoluobviněných, přičemž je zjevné, že již v přípravném řízení bylo nutno provádět rozsáhlé a časově náročné dokazování (výslechy mnoha svědků, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie apod.). Jak poznamenal soud prvního stupně, přípravné řízení probíhalo standardním způsobem, odpovídajícím náročnosti dokazování v závažné trestní věci, za niž lze nyní posuzovanou věc považovat. Bezprostředně po nápadu obžaloby byl předsedkyní Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež stanoven termín hlavního líčení na dny 4. – 7. 1. 2005; hlavní líčení bylo dne 6. 1. 2005 odročeno na 1. - 3. 3. 2005 a ani v postupu tohoto soudu nebyly zaznamenány žádné neodůvodněné průtahy. Lze proto uzavřít, že trestní stíhání mladistvých nebylo možno skončit ve lhůtě šestiměsíčního trvání vazby pro obtížnost věci.
Současně je nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že za dané situace hrozí, že propuštěním mladistvých na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání; případně je v této souvislosti zmíněno, že mladiství jsou osobami, u kterých se dosavadní výchovná opatření jak ze strany rodiny, tak ze strany státu míjela svým účinkem a účelu vazby u nich nelze dosáhnout jiným způsobem.
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvých byla prodloužena o dalších šest měsíců. Hlavní líčení dosud skončeno nebylo, další termín je stanoven na počátek měsíce března 2005 a zváží-li se reálně možnosti jeho ukončení a potřeba časové rezervy pro případné odvolací řízení, nelze mít rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého D. L. do 8. 6. 2005 a mladistvého M. G. do 1. 7. 2005 za neopodstatněné a nadbytečné.
Nejvyšší soud proto stížnosti obviněných mladistvých D. L. a M. G. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Pokud mladistvý M. G. připojil ke své stížnosti též písemný slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. ř., bude na Krajském soudu v Ostravě, soudu pro mládež, aby posoudil, zda lze slib považovat za dostatečný a přijmout jej. Rozhodl-li by o něm Nejvyšší soud, nedostalo by se oprávněným subjektům eventuální možnosti podat proti jeho rozhodnutí opravný prostředek.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. ledna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková