ECLI:CZ:NS:2005:8.TVO.60.2005.1
sp. zn. 8 Tvo 60/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2005 o stížnosti obviněného mladistvého M. K., t. č. ve výkonu trestního opatření odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu pro mládež ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 10 Tmo 21/2005, o ponechání obviněného mladistvého ve vazbě a nepřijetí jím nabízeného písemného slibu, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého M. K. z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, podala dne 9. 5. 2005 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, obžalobu na obviněného mladistvého M. K. (dále převážně jen „obviněný“) pro provinění znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) [dále převážně jen „zák. č. 218/2003 Sb.“], pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, soudu pro mládež, podala dne 1. 6. 2005 u Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, návrh na prodloužení vazby jmenovaného obviněného o šest měsíců. O tomto návrhu rozhodl soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, usnesením ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 10 Ntm 40/2005, tak, že podle §47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu obviněného do 23. 12. 2005. V odůvodnění svého rozhodnutí tento soud konstatoval, že i v daném stádiu řízení existují u obviněného nadále vazební důvody uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř., neboť na něj byla podána obžaloba po závažnou trestnou činnost, nezákonného jednání se dopouštěl již jako osoba mladší patnácti let, z nařízené ústavní výchovy (a to z různých typů výchovných ústavů) opakovaně utekl, v rodinném prostředí byl nezvládnutelný a nakonec se i skrýval, přičemž charakter trestné činnosti je takový, že při pobytu na svobodě by mohl trestnou činnost opakovat. Podle jeho názoru propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, přičemž důraz kladl jednak na to, že se jedná o mladistvého obviněného, a jednak na to, že bude nutné provádět v této trestní věci obsáhlé dokazování. Dodal, že splněna byla i další podmínka pro prodloužení vazby, a to ta, že trestní stíhání obviněného nebylo možno ze závažných důvodů v základní šestiměsíční lhůtě vazby skončit.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost k Nejvyššímu soudu.
Podáním učiněným prostřednictvím obhájce JUDr. I. M., jež bylo Nejvyššímu soudu doručeno 14. 7. 2005, obviněný mladistvý sdělil, že svoji stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 10 Ntm 40/2005, výslovně bere zpět. Zpětvzetí této stížnosti vzal Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 8 Tvo 30/2005, podle §144 odst. 4 tr. ř. na vědomí.
Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, rozhodl usnesením ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 10 Tmo 21/2003, o dalším trvání vazby mladistvého obviněného tak, že jej podle §71 odst. 4, 6 a 7 tr. ř. nadále ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., a současně podle §49 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal jeho písemný slib.
Posledně citované usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, obviněný napadl sám a současně prostřednictvím své obhájkyně JUDr. K. S. stížností, v níž vyjádřil přesvědčení, že důvody vazby, tak jak k nim dospěl vrchní soud, nejsou v jeho případě dány a že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a není dostatečně odůvodněno. Prostřednictvím námitek soustředěných k důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř. obviněný zejména zpochybnil ty úvahy soudu, pokud vycházel z jeho četných útěků z výchovných ústavů a z toho, že se nezdržoval u své matky. Uvedl, že útěky z domovů mládeže, byť byly opakované, nemohou být důvodem vazby podle tohoto ustanovení, neboť k útěkům docházelo před zahájením trestního stíhání a obviněný se v této době vždy nacházel u své matky. Stejně tak prý nelze bez dalšího přihlédnout k hrozbě poměrně vysokým trestem odnětí svobody, neboť rozhodující je skutečnost, jaký skutečný trest mu hrozí v případě, že bude uznán pravomocně vinným. Zdůraznil, že nyní je jeho situace jiná, že si je vědom nutnosti být dosažitelný pro orgány činné v trestním řízení a že je v jeho zájmu reagovat na jejich předvolání a požadavky. K důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. ř. obviněný namítl, že soud jeho důvodnost opřel toliko o povrchní konstatování toho, že se měl trestné činnosti dopouštět delší dobu a na větším počtu poškozených, bez uvedení jakýchkoli konkrétnějších skutečností. Zákonné předpoklady pro ponechání jej i nadále ve vazbě však podle něj nebyly splněny ani proto, že nic nebránilo tomu, aby řízení v jeho trestní věci bylo skončeno dříve.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud v dané věci jako soud pro mládež druhého stupně nejprve zkoumal, zda stížnost obviněného je přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit a zda ji podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že stížnost obviněného je přípustná podle §74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§143 odst. 1 tr. ř.) a byla podána osobou oprávněnou (§142 odst. 1 tr. ř.).
Z časového hlediska má pro rozhodnutí Nejvyššího soudu zásadní význam skutečnost, že obžaloba na obviněného byla podána dne 9. 5. 2005, tedy již za účinnosti zák. č. 218/2003 Sb. Pokud by totiž obžaloba byla podána před účinností tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2004), musely by se na řízení užít předpisy v té době platné a účinné (§98 citovaného zákona).
Podle §47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež.
Podle §48 zák. č. 218/2003 Sb. všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby trvají nebo zda se nezměnily; pomine-li důvod vazby, musí být mladistvý ihned propuštěn na svobodu. Je-li shledán u mladistvého některý z důvodů vazby, jsou orgány činné podle tohoto zákona povinny zkoumat, zda nelze další výkon vazby mladistvého nahradit jiným opatřením. Jakmile bude zajištěno takové náhradní opatření, musí být mladistvý bez zbytečného odkladu propuštěn z vazby. Orgány činné podle tohoto zákona přitom postupují v součinnosti s Probační a mediační službou a s příslušnými orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
V dané věci byl obviněný vzat do vazby podle §68 odst. 1 tr. ř. za použití §46 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) tr. ř. počínaje dnem 23. 12. 2004 (kdy došlo k jeho zadržení), a to usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 7 NTm 7/2004. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, soudu pro mládež, ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 31 Tmo 4/2005 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 4 KZv 75/2004, byl obviněný nadále ponechán ve vazbě toliko z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., neboť důvod vazby koluzní podle §67 písm. b) tr. ř. pominul.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, soudu pro mládež, ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 52 Tm 2/2005, byl obviněný uznán vinným rozsáhlou trestnou činností, kterou soud právně posoudil v bodě I. jako provinění znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., v bodech II./1), 2) jako dvě provinění pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a v bodech III./1) až 8) jako provinění vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. Za to jej odsoudil podle §241 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. za použití §24 odst. 1 písm. i), §31 odst. 1, 2 zák. č. 218/2003 Sb. k úhrnnému trestnímu opatření nepodmíněného odnětí svobody v trvání čtyři a půl roků; podle §76 zák. č. 218/2003 Sb., §5 odst. 3, §8 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zák. č. 169/1999 Sb.“), jej pro výkon tohoto trestního opatření zařadil odděleně od ostatních odsouzených do zvláštní věznice pro mladistvé. Oproti tomu jej pro část jednání podle §226 písm. b) tr. zák. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
K odvolání obviněného rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 10 Tmo 21/2005, tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině proviněním pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., vše ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. (body II. a III. napadeného rozsudku) a v celém výroku o trestním opatření. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §24 odst. 1 písm. i), §31 odst. 1, 2 zák. č. 218/2003 Sb. za provinění znásilnění podle §241 odst. 1, 3 k trestnímu opatření nepodmíněného odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §76 zák. č. 218/2003 Sb., §5 odst. 3, §8 odst. 2 zák. č. 160/1999 Sb. jej pro výkon tohoto trestního opatření zařadil odděleně od ostatních odsouzených do zvláštní věznice pro mládež. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Dotazem v Ústřední evidence vězňů v P. dne 7. 12. 2005 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný se v současné době nachází ve Věznici V. ve výkonu trestního opatření odnětí svobody, které nastoupil dne 4. 11. 2005.
Z uvedených skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud rozhodoval o stížnosti obviněného za situace, kdy se obviněný ve vazbě již nenacházel, neboť v mezidobí mu bylo pravomocně uloženo trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody ve výši dvou let, jež bylo nařízeno a obviněný jej od 4. 11. 2005 skutečně vykonává. Mohlo by se proto jevit, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je již nadbytečné. Tak tomu ale není, neboť Nejvyšší soud se musel správností a zákonností napadeného usnesení i za této situace zabývat.
Jakkoliv by bylo možno přisvědčit podané stížnosti v tvrzení, že napadené usnesení zcela dostatečně odůvodněno, nemůže to na druhé straně nic změnit na závěru o jeho věcné správnosti.
Vrchní soud v Praze rozhodoval o žádosti obviněného o propuštění z vazby a o nabídce jeho písemného slibu za situace, kdy obviněnému bylo uloženo (byť nepravomocně) trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku. Stalo se tak pro poměrně závažnou trestnou činnost kvalifikovanou jako provinění znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., jako dvě provinění pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a jako provinění vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. Jestliže jmenovaný soud z obsahu spisu současně zjistil, že obviněný byl v minulosti pro své nezvladatelné chování a výchovné problémy opakovaně umístěn ve výchovných zařízeních, odkud pravidelně utíkal a v době útěků se nezdržoval ve svém trvalém bydlišti u své matky, ale přespával na různých místech, a že trestné činnosti spočívající ve vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. se měl dopouštět četnými, opakujícími se útoky vůči různým poškozeným z jeho okolí, a to po poměrně dlouhé časové období, pak je třeba považovat za reálnou jím vyslovenou obavu vyplývající z ustanovení §67 písm. a) i c) tr. ř. Se zřetelem k závažnosti trestné činnosti obviněného, jeho osobě a dosavadnímu chování totiž existovala důvodná obava, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu se ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání bude skrývat (a tak mařit nebo podstatně ztěžovat účel trestního řízení), a také že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Vedle toho bylo zřejmé, že ze závažných důvodů nebylo možné trestní stíhání obviněného – s ohledem na rozsah jeho trestné činnosti spojený s obsáhlým dokazováním – po dobu šesti měsíců trvání vazby skončit.
Oba shora uvedené vazební důvody by sice bylo možno nahradit písemným slibem obviněného ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., to by však Vrchní soud v Praze jako orgán rozhodující o vazbě musel takový slib považovat za dostatečný a přijmout jej. Jelikož jej s ohledem na osobu obviněného a vzhledem k povaze projednávaného případu za dostatečný nepovažoval a v důsledku toho jej nepřijal, nemohl jím ani uvedené důvody vazby nahradit.
Pro úplnost je třeba dodat, že postup Vrchního soudu v Praze nebyl v rozporu ani se zvláštními ustanoveními o vazbě mladistvých obviněných ve smyslu §46 a násl. již shora citovaného zák. č. 218/2003 Sb.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost obviněného mladistvého M. K. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a