ECLI:CZ:NS:2005:8.TZ.169.2005.1
sp. zn. 8 Tz 169/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého M. H., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 117/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 117/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §60 odst. 1, 2 tr. zák. v neprospěch obviněného mladistvého.
Napadené usnesení, jakož i usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 14 T 214/2000, se zrušují .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý (dále jen mladistvý) M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 14 T 214/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 4 To 502/2002, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl za použití §35 odst. 2 a §79 odst. 1 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Výkon uloženého trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 28 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 106/2000, ze dne 9. 8. 2000, jenž byl mladistvému doručen dne 15. 9. 2000. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 12. 2002. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2002, č. j. 14 T 214/2000-151, byla do shora stanovené zkušební doby, v souvislosti s tím, že v rámci uloženého souhrnného trestu byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 14 T 106/2000, započtena doba od 26. 9. 2000 do 26. 12. 2001 činící 15 měsíců, a konec zkušební doby podmíněného odsouzení takto stanovené připadl na den 2. 1. 2004.
Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 14 T 214/2000, tak, že mladistvý vykoná podle §60 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 14 T 214/2000, ve výměře 22 měsíců a pro účely jeho výkonu jej podle §39a odst. 1 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Mladistvý M. H. proti tomuto usnesení podal stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě - soud pro mládež, jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 117/2005, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 5. 2005.
Ministr spravedlnosti proti tomuto posledně uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež podal podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve prospěch mladistvého M. H. stížnost pro porušení zákona proto, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch mladistvého v ustanovení §148 odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a ve vztahu k ustanovení §60 odst. 2 tr. zák. V rozporu se zákonem shledal postup Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež, který podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost mladistvého proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 14 T 214/2000. Podstatu zjištěného nezákonného postupu spatřoval v tom, že soud druhého stupně stížností napadené usnesení i řízení tomuto rozhodnutí předcházející shledal správným, přestože zkušební doba podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 214/2000 uběhla dne 2. 1. 2004 a konec roční lhůty uvedené v ustanovení §60 odst. 2 tr. zák. připadl na den 2. 1. 2005. Pokud Okresní soud v Ostravě rozhodl o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody až dne 12. 1. 2005, učinil tak až po uplynutí lhůty takto stanovené. Vadnost tohoto postupu nemohla být podle stěžovatele zhojena tím, že mladistvý na tom měl vinu, jak ve stížností pro porušení zákona napadeném rozhodnutí konstatoval Krajský soud v Ostravě, který v této souvislosti odkázal na další dvě trestní řízení proti mladistvému vedená u Okresního soudu v Ostravě. Stěžovatel zdůraznil, že okresní soud měl již v průběhu zákonné jednoleté lhůty stanovené v §60 odst. 2 tr. zák. dostatečné podklady pro to, aby mohl včas vydat rozhodnutí, že mladistvý trest vykoná, což však neučinil a první veřejné zasedání nařídil na den 11. 11. 2004, které z důvodu omluvy mladistvého odročil až na den 12. 1. 2005.
Na základě těchto skutečností stěžovatel dovodil, že mladistvý nenese vinu na opožděně učiněném rozhodnutí soudu.
V návaznosti na výše uvedené ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 117/2005, byl v neprospěch mladistvého porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. a §60 odst. 2 tr. zák., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 14 T 214/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Nesprávnost postupu Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež je podle stížnosti pro porušení zákona shledána v tom, že tento odvolací soud rozhodl o stížnosti mladistvého proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 14 T 214/2000, tak, že tuto podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl, aniž by řádně zhodnotil všechny okolnosti, na základě kterých bylo vydáno rozhodnutí, jež ke stížnosti mladistvého přezkoumával.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná. Za nedůvodnou se přitom považuje stížnost tehdy, jestliže po jejím přezkoumání nadřízeným orgánem byly shledány bez vad všechny výroky napadeného usnesení, které byl tento orgán oprávněn a povinen přezkoumávat, a vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení.
Nejvyšší soud shledal, že Krajský soud v Ostravě jako soud pro mládež však v souladu s touto zásadou nepostupoval, protože dostatečně nezvážil všechny okolnosti a skutečnosti, na jejichž základě soud prvního stupně ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1, 2 tr. zák. rozhodoval.
Ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. stanoví, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a) stanovit nad odsouzeným dohled, b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §59 odst. 1 písm. c) tr. zák. nebo c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 tr. zák. směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Podle §60 odst. 2 tr. zák. pokud soud neučinil do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák., aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Z dikce ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. plyne, že orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí a podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu odůvodnění usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 14 T 214/2000, se podává, že důvodem pro rozhodnutí o tom, že mladistvý vykoná podle §60 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 14 T 214/2000, byla okolnost, že mladistvý ve zkušební době nevedl řádný život, pro což vycházel z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 9 T 108/2003, jímž byl mladistvý odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil dne 22. 4. 2003. Skutečností, že toto rozhodnutí bylo vydáno již po uplynutí lhůty určené ustanovením §60 odst. 2 tr. zák., se soud prvního stupně nezabýval.
Krajský soud v Ostravě – soud pro mládež rozhodující o stížnosti mladistvého podané proti shora citovanému usnesení neshledal v postupu soudu prvního stupně žádné vady ani nedostatky, a proto stížnost jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 117/2005, zamítl. V jeho odůvodnění uvedl, že mladistvý ve zkušební době opakovaně páchal trestnou činnost, za niž byl pravomocně odsouzen, a poukázal na rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ve věcech sp. zn. 9 T 108/2003, sp. zn. 71 T 239/2001 a sp. zn. 71 T 156/2002. Dvě z těchto řízení posoudil jako skutečnosti odůvodňující závěr, že mladistvý zavinil, že okresní soud nemohl ve lhůtě jednoho roku od uplynutí zkušební doby učinit rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 214/2000, ve shodě se stěžovatelem zjistil, že konec zkušební doby připadl na den 2. 1. 2004. Okresní soud, který mohl rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák. učinit nejpozději dne 2. 1. 2005, v této věci první veřejné zasedání nařídil na den 11. 11. 2004, při němž akceptoval telefonicky sdělenou omluvu řádně obeslaným mladistvým, že se nemůže na veřejné zasedání dostavit z důvodu návštěvy zubního lékaře. Veřejné zasedání bez uvedení dalších okolností odročil na 12. 1. 2005 (jednalo se o nepřesnost v údaji o roce, pokud v protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 11. 2004 bylo uvedeno „12. 1. 2004“).
Nejvyšší soud též shledal, že Okresní soud v Ostravě rozhodující ve věci sp. zn. 14 T 214/2000 měl podle obsahu spisu (č. l. 166) již dne 20. 7. 2004 k dispozici potřebné materiály, na jejichž podkladě mohl v nejbližší době rozhodnout, neboť tohoto dne obdržel opis rejstříku trestů mladistvého, z něhož mohl spolehlivě zjistit další odsouzení pro rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák. významná. Opis rejstříku trestů totiž obsahoval mimo jiné odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 108/2003, z něhož mohl soud zjistit, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 4. 2004. S ohledem na to, že se jednalo o trestní věc téhož soudu, bylo provedení důkazu tímto spisem časově zcela nenáročným úkonem. Obdobně z tohoto opisu rejstříku trestů mohl okresní soud získat informaci o dalším odsouzení mladistvého ve věci téhož soudu ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 71 T 239/2001. I v případě této trestní věci mohl bez potíží a průtahů z obsahu trestního spisu zjistit, že rozsudek nabyl právní moci dne 5. 12. 2002 a mladistvý jím byl odsouzen za trestnou činnost spáchanou v té části zkušební doby, která byla v rámci souhrnného trestu od 26. 9. 2000 do 26. 12. 2001 do uložené zkušební doby ve věci sp. zn. 14 T 214/2000 započtena.
Ze shora rozvedených okolností vyplynulo, že soud prvního stupně měl před uplynutím roční lhůty od skončení zkušební doby dostatek příležitosti a času pro rozhodnutí, zda mladistvý podle §60 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, neboť trestní řízení, jejichž výsledkem bylo odsouzení pro trestnou činnost mladistvým spáchanou ve zkušební době podmíněného odsouzení, byla pravomocně skončena před tím, než uvedená zákonná lhůta uplynula. Obdobně tomu však bylo i ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 156/2002, kterou ve svém rozhodnutí také zmiňoval krajský soud, neboť v ní dne 9. 7. 2004 vyhlášený rozsudek nabyl právní moci téhož dne. I když toto rozhodnutí nevyplývalo ještě z uvedeného opisu rejstříku trestů, ani u této trestní věci okresnímu soudu nic nebránilo, aby ze svých vlastních evidenčních pomůcek uvedenou okolnost zjistil.
Jestliže soud prvního stupně takto postupoval, činil tak na základě vlastní úvahy a nikoli proto, že by na tom měl mladistvý vinu. Soud jeho omluvenou nepřítomnost považoval za opodstatněnou, a pokud určoval další termín veřejného zasedání, nekonal tak s ohledem na poměry nebo chování mladistvého. Důvod nepřítomnosti mladistvého byl totiž jen přechodného rázu a okresní soud měl dostatek času na to, aby veřejné zasedání nařídil ještě v době před 2. 1. 2005.
Zákonem předpokládaná vina způsobující nemožnost včasného rozhodnutí by byla na straně mladistvého dána jen tehdy, kdyby uvedená trestní stíhání běžela, tj. nebyla ukončena a v důsledku toho by byl soud povinen vyčkat ukončení stíhání a nemohl v zákonné lhůtě rozhodnout podle §60 odst. 1 tr. zák. (srov. rozhodnutí č. 7/1987 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 4 Tz 4/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, pod č. 77). V daném případě však takové okolnosti nebyly prokázány.
Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že pokud Okresní soud v Ostravě ve věci sp. zn. 14 T 214/2000 neučinil do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák., neměl na tom mladistvý M. H. vinu.
V souvislosti s těmito zjištěními Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., pokud tyto skutečnosti v rámci své přezkumné povinnosti nezjistil a v rozhodnutí soudu prvního stupně neshledal nedostatky vyplývající z nedodržení zásad stanovených ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nezvážil v potřebné míře a z pohledu zákona ani všechny významné okolnosti, jak je má na mysli ustanovení §60 odst. 1, 2 tr. zák.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě - soudu pro mládež ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 117/2005, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §60 odst. 1, 2 tr. zák. v neprospěch mladistvého. Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i jemu předcházející usnesení okresního soudu zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byla zákonná fikce o osvědčení obviněného ve zkušební době naplněna uplynutím dne 2. 1. 2005, je třeba na obviněného mladistvého M. H. v souladu s ustanovením §60 odst. 3 tr. zák. nahlížet tak, jako by nebyl odsouzen. Proto Nejvyšší soud již navazující výrok podle §270 odst. 1 tr. ř. neučinil, neboť Okresní soud v Ostravě v dané věci nemá o čem rozhodovat, ale musí postupovat podle §64 odst. 5 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová