ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.108.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H. , rozsudkem Zemského soudu v Ellwangenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 1 Kls 25 Js 174/02, a to pro napomáhání k trestnému činu loupežného vydírání podle §253, §255, §249 odst. 1, §27, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Ellwangenu, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 10. 11. 2004, byl M. H. uznán vinným napomáháním k trestnému činu loupežného vydírání podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že
v souladu s předem pojatým plánem, jenž spočíval v tom, že odsouzený, společně s M. K., M. F. a P. M. , bude za úplatu pomáhat dvěma dosud neidentifikovaným pachatelům s přezdívkami „H. “ a „F. “ při realizaci jejich záměru uzamknout S. B. , R. K., M. H. a T. B. v bytě M. F. , na M. , K/J. , a pod pohrůžkou a s použitím násilí si od nich vzít peníze a jiné cenné věci, které výše jmenované osoby získaly při předchozím vloupání do jedné firmy, přičemž měl odsouzený společně s P. M. , pro „H. “ a „F. “ zajistit zejména tlumočení a dopravu,
přišli zvlášť stíhaní M. K. a M. F. blíže nezjistitelného dne někdy koncem září a počátkem října 2001 asi kolem 07:00 hod. ráno k bytu poškozeného S. B. v K. , E. , a požádali jej, zda by jim nemohl pomoci odvézt pračku. S. B. souhlasil a odjel s M. K. a M. F. do jejího bytu v M. , K. /J. Tam se již podle připraveného plánu nacházeli odsouzený M. H. a P. M. a dále „H. “ a „F. “ . V bytě se P. M. díky svým znalostem němčiny ujal funkce tlumočníka a dotázal se S. B. , zda ví, proč tam jsou. Když ten odpověděl záporně, jedna z přítomných osob jej udeřila do tváře. P. M. z pověření „H. “ a „F. “ požadoval od poškozeného B. 60 000 DM. Když se ten zdráhal peníze vydat, „H. “ nebo „F. “ jej shodně se svým plánem udeřili rukou do obličeje, ohnuli mu jeden z prstů ruky dozadu a způsobili tak bolest a rovněž mu nohama kopali do obličeje, až upadl. Pod vlivem takového násilí jim poškozený B. vydal svou peněženku, z níž si vzali asi 800 DM v hotovosti.
Pak přítomní od poškozeného B. požadovali další peníze. Když ten uvedl, že již žádné peníze nemá, udeřili jej „H. “ a „F. “ několikrát pěstí a také koleny do obličeje. Poté hrubým násilím zastrašený poškozený B. projevil ochotu zavolat další poškozené H. a B. , kteří se jak věděl v té době zdržovali v jeho bytě, a požádat je, aby se dostavili do bytu v M. a přinesli peníze.
Když tam jmenovaní dorazili, „H. “ s „F. “ M. H. a T. B. zbili a žádali vydání peněz, načež H. v reakci na násilí předal hotovost ve výši 1 500 DM a svůj mobilní telefon, a B. hotovost ve výši 100 DM a rovněž svůj mobilní telefon. Protože však takto získaná peněžní částka nedosahovala očekávané výše, byl B. vyzván, aby přinesl další peníze. Zatímco B. a H. zůstali v bytě, doprovodil M. K. B. do jeho bytu v K. , kde B. vyzvedl dalších 500 DM a peníze pak v bytě na adrese M. předal „H. “ a „F. “. Když potom ani tato částka pachatelům nestačila, znovu začali poškozenému B. vyhrožovat. Ze strachu pak B. označil poškozeného R. K. jako dalšího spolupachatele vloupání do firmy Hosta. Pod pohrůžkou dalšího bití pak přítomní B. přiměli, aby R. K. rovněž přivedl do bytu M. F.
Z tohoto podnětu odjel S. B. spolu se společně stíhaným M. k R. K. , k
de B. K. vyzval, aby si sebou vzal peníze a mobilní telefon. Poškozený K. této výzvě vyhověl, vzal si sebou 500 DM, látkovou tašku s neznámým obnosem v mincích a rovněž mobilní telefon a pospíchal do bytu v M. v K. . Tam přítomným, kteří mu vyhrožovali zabitím, předal hotovost, látkovou tašku a svůj mobilní telefon. Když se pak „H. “ a „F. “ ani tato kořist nezdála postačující, zasadili K. několik ran pěstí do obličeje a vyzvali jej, aby přinesl ještě další peníze. Pod dojmem těchto ran a ze strachu před novými přinesl R. K. ze svého bytu dalších 500 DM a i tuto částku po svém návratu do bytu M. F. předal „H. “ a „F. “.
P. M. a odsouzený M. H. obdrželi za poskytnutí pomoci od „H. “ a „F. “ odměnu, v již konkrétně nezjistitelné výši, přičemž jim bylo v době, kdy pomoc poskytovali, známo, že „H. “ ani „F. “ nemají žádný nárok na peněžní částky a mobilní telefony, které od poškozených získali.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 10. 8. 2006, pod sp. zn. 1443/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 14. 8. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (spolupachatelství trestného činu loupeže podle §9 odst. 2 tr. zák. a §234 tr. zák., popř. pomoc k uvedenému trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. H. se pro finanční prospěch účastnil spáchání závažné úmyslné trestné činnosti, namířené proti lidské svobodě a majetku. Je proto možné jeho jednání označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch