ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.110.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K. , rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 4 Ds 142 Js 29166/04, a to pro trestný čin nedovoleného přicestování po vyhoštění a trestný čin nedovoleného pobytu po vyhoštění, podle §3 odst. 1 věta 1, §8 odst. 2 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, odst. 2 č. 1a, č. 1b cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2004, byl M. K. uznán vinným trestným činem nedovoleného přicestování po vyhoštění a trestným činem nedovoleného pobytu po vyhoštění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že v blíže nezjištěnou dobu mezi 25. 5. 2004 a 26. 5. 2004 přicestoval v oblasti S. na území Spolkové republiky Německo a poté se na spolkovém území zdržoval až do svého zadržení policejní hlídkou kolem 05:45 hod. poblíž silnice č. S 154 u odbočky na S., přičemž si byl při svém přicestování na území Spolkové republiky Německo a při následném pobytu vědom, že byl rozhodnutím cizineckého úřadu města Ch. ze dne 6. 8. 1998 vyhoštěn z území Spolkové republiky Německo, a že tedy není oprávněn ke vstupu a k pobytu na spolkovém území.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 31. 7. 2006, pod sp. zn. 792/2006–MO–M/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 16. 8. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin maření úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se sice dopustil méně závažné trestné činnosti tím, že nerespektoval rozhodnutí příslušných orgánů o vyhoštění z území Spolkové republiky Německo. Nejvyšší soud České republiky opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost posuzovaného činu není zvyšována okolností spočívající v jiné trestné činnosti odsouzeného, popř. v osobě odsouzeného. Z opisu evidence Rejstříku trestů však vyplynulo, že se odsouzený nyní posuzované trestné činnosti dopustil v rámci zkušební doby dříve uloženého podmíněného trestu odnětí svobody. Vzhledem k této skutečnosti je již možné jeho jednání označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona, neboť ani dříve uložený podmíněný trest odnětí svobody odsouzeného neodradil od páchání další trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch