ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.112.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Ř. , rozsudkem Obvodového soudu v Krefeldu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 28 Ls 31 Js 17/04, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a trestný čin napomáhání k obchodování s omamnými látkami, podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a §27, §52, §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Krefeldu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 1. 2005, byl J. Ř. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek a trestným činem napomáhání k obchodování s omamnými látkami podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že
poté, co se seznámil s černým Afričanem jménem S. , který odsouzenému nabídl, že může za peníze distribuovat drogy, a díky tomu se následně seznámil s jiným Afričanem tmavé pleti jménem T. , který odsouzenému sdělil, že potřebuje lidi, kteří by přepravovali drogy a dále se seznámil s jistým F. T. , se kterým se setkal v jedné restauraci v Ú. n. L. ,
jel společně s T. do R. , kde již oba očekával T. , aby je odvezl do hotelu, kde všichni čekali několik dní, a poté oba letěli do B. A. v A. . Letenky pro tento let dostal T. od T. T. s odsouzeným byli instruováni, že mají v B. A. navázat telefonické spojení s blíže nezjištěnou osobou. Tu v B. A. kontaktoval T. a poté společně s odsouzeným čekal v hotelu na dodávku omamných látek. Ty jim byly dodány v podobě 76 – 80 balíčků určených ke spolknutí. Odsouzený však tyto balíčky nechtěl spolykat a bezprostředně před odletem to namísto něj učinil T. Potom oba letěli zpět do R. , kde T. balíčky v jednom hotelu vyloučil. Tam je taky vyhledal zástupce T. , který T. za omamné látky dal odměnu ve výši 2 500 EUR, z kterých obdržel odsouzený částku 500 EUR.
Odsouzený se pak vrátil do České republiky, odkud odletěl opět přes R. společně s T. do B. A. , aby přivezl další omamné látky. Předání omamných látek v B. A. ovšem tentokrát nevyšlo a odsouzený s T. odletěli bez úspěchu zpět do R. , přičemž jim byly objednateli uhrazeny cestovní náklady.
Odsouzený poté opět odcestoval do R. , avšak v tomto případě se Z. S. Oba pak odletěli do C. , kde v jednom hotelu dostali cca 1 kg kokainu zabaleného ve 100 balíčcích, každý po 10 gramech. Tyto balíčky spolykal S. . Potom odletěli oba zpět do R. , kde odsouzený za účast na dovozu uvedeného kokainu dostal odměnu ve výši 400 EUR.
Z R. jel odsouzený zpět do Ú. n. L. a tam také nějakou dobu zůstal. Poté mu bylo nabídnuto, že pokud nemůže polykat balíčky, že pro něj mají něco jiného. Odsouzený jel potom podle instrukcí do R. , kde se na nádraží setkal s T. , který jej doprovodil na jednu soukromou adresu v jiném nizozemském městě (pravděpodobně v D. H. ). Odsouzený tam dostal později zajištěné množství kokainu, které bylo zabaleno v balíčcích na polykání, které pro něj byly zabaleny ve srolované ponožce. Odsouzený uložil kokain do cestovní tašky a měl ho odvést přes V. do H. Na této cestě odsouzeného doprovázel až do V. Z. S. Tam byl odsouzenému předán lístek na vlak V. – D.
Na cestě do D. byl odsouzený dne 20. 1. 2004 kolem 21:10 hod. ve vlaku RE 13 v oblasti N. – K. zadržen. Bylo u něj zajištěno 382,5 g kokainu s obsahem účinné látky 78,6 %, tj. 300,6 g hydrochloridu kokainu. Odsouzený si byl vědom toho, že přepravuje tvrdé drogy, přičemž mu byl také známý objem a hmotnost balíčků na polykání.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 14. 8. 2006, pod sp. zn. 3627/2005–MO–M/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 21. 8. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, jenž vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., popř. účastenství na tomto trestném činu podle §10 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Ř. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti tím, že za účelem dalšího prodeje a získání finančního prospěchu dovezl nebo se podílel na dovozu omamných látek. Jednal při tom v takovém rozsahu (podílel se na dovozu velkého množství omamné látky) a za takových okolností (uvedenou trestnou činnost páchal organizovaně), že je možné jeho jednání označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch