ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.113.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 28. srpna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky D. R., rozsudkem Obvodového soudu ve Waiblingenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 4 Ls 222 Js 106715/03, a to pro trestný čin nedovoleného držení omamných prostředků v nemalém množství podle §17 odst. 2 BZRG, §29a odst. 1 č. 2 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Waiblingenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 2. 8. 2004, byla D. R. uznána vinnou trestným činem nedovoleného držení omamných prostředků v nemalém množství podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Podle zjištění cizozemského soudu se trestné činnosti dopustila v podstatě tak, že dne 15. 12. 2003 uschovala v místnosti bytu, který obývala s jinak stíhaným A. A. H., omamné prostředky – kokain v celkovém množství 5,895 g s obsahem 3,036 g kokainhydrochloridu a heroin v celkovém množství 12,05 g s obsahem 0,708 g heroinhydrochloridu, které byly téhož dne nalezeny a zabaveny při prohlídce bytu, dále společně s jinak stíhaným H. blíže nezjištěného dne uschovala ve splachovací nádržce restaurační toalety, 3 balíčky s obsahem omamného prostředku – heroinu v celkovém množství 24,170 g s obsahem 1,422 g heroinhydrochloridu, které byly u odsouzené nalezeny dne 22. 12. 2003 po její hospitalizaci v nemocnici pro psychiatrii a neurologii ve W.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená D. R. u sebe nedovoleně přechovávala takové množství omamných prostředků, které několikanásobně přesahuje orientačně stanovené průměrné minimální množství drogy určené pro vlastní potřebu v některých evropských státech i v České republice. Druhy omamných prostředků (tj. kokain a heroin), které odsouzená přechovávala jsou navíc zvláště škodlivé, vyvolávající velmi silnou psychickou a rychlou fyzickou závislost. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík