ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.116.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 202 Ls 103 Js 16056/04, a to pro trestný čin výdělečného nezákonného převádění cizinců podle §74, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 11. 2004, byl J. P. uznán vinným trestným činem výdělečného nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se v šesti případech, v období mezi 23. 2. 2004 a 4. 3. 2004, vždy v dopoledních hodinách, podílel v prostoru č.-n. hraničního přechodu R., na převedení celkem 11 státních příslušníků V. s. r. na území S. r. N. a dál do L. tak, že je sám vozidlem značky VW, se zabudovanou skrýší upravenou k převádění osob, převážel, a to za slíbenou finanční odměnu ve výši 100 EUR za jeden uskutečněný převoz.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2006
Předseda senátu: ¨
JUDr. Antonín Draštík