ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.120.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. září 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. Ch., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 3 Kls 154 Js 49008/03, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 2004, byl L. Ch. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se jako člen převaděčské skupiny
- vždy mezi 19.00 hod. a 20.00 hod. ve třech blíže nezjištěných dnech na počátku října roku 2002, v prostoru B., S. r. N., podílel na převedení celkem dvanácti blíže nezjištěných cizích státních příslušníků na území S. r. N., a dál do G. tak, že je za slíbenou odměnu ve výši 2 000 Kč za jednu jízdu převezl,
- mezi 7. 11. 2002 až 26. 11. 2002, v prostoru R., S. r. N., v celkem čtyřech případech, podílel na převedení nejméně 96 osob blíže nezjištěné cizí státní příslušnosti do S. r. N., a dál do vnitrozemí, a to vždy jako vpředu jedoucí „zabezpečovací řidič“,
- dne 29. 1. 2002, opět v úmyslu jako vpředu jedoucí „zabezpečovací řidič“ se podílet na převedení skupiny 25 čínských státních příslušníků do S. r. N., a dále do vnitrozemí, se zdržoval v prostoru R., S. r. N., přičemž k plánovanému předání osob nedošlo, když byly převáděné osoby přibližně v 18.00 hod. dne 28. 1. 2002 na území Č. r. zadrženy,
- dne 3. 12. 2002 v prostoru B./B., S. r. N., jako vpředu jedoucí „zabezpečovací řidič“, podílel na převedení 25 čínských státních příslušníků na území S. r. N., a dál do vnitrozemí.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. Ch. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík