ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.124.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. S., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 844 Ls 263 Js 220492/04, a to pro trestný čin nedovoleného přicestování, trestný čin nedovoleného pobytu, trestný čin loupežné krádeže a trestný čin ublížení na zdraví podle §8 odst. 2 věta 1, §92 odst. 2 č. 1 a) a b) cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 1, §252, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 3. 2005, byl M. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného přicestování, trestným činem nedovoleného pobytu, trestným činem loupežné krádeže a trestným činem ublížení na zdraví podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že přesto, že byl dne 6. 5. 2004 z území S. r. N. vyhoštěn, přicestoval v blíže nezjištěnou dobu kolem 3. 7. 2004 na její území, kde se nedovoleně zdržoval až do 9. 7. 2004. Dne 9. 7. 2004 v 11.37 hod. v obchodních prostorách společnosti K., odcizil z batohu poškozené M. K., pověšeného na nákupním vozíku, peněženku s finanční hotovostí 40 EUR, a dále při útěku napadl pepřovým sprejem dva zaměstnance obchodu, kteří se jej pokusili zadržet, přičemž je zasáhl převážně do oblasti očí.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), d) tr. zák./.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že bez ohledu na hodnotu odcizených věcí (40 EUR, tj. přibližně 1.200,- Kč) je požadavek oboustranné trestnosti činu naplněn i ve vztahu ke skutku spočívajícím v odcizení peněženky s částkou 40 EUR z batohu, který poškozená během nakupování odložila do nákupního vozíku. Jestliže poškozená v obchodě nakupovala tak, že batoh, v němž se nacházela peněženka, sice přímo nedržela v ruce, ale odložila jej do nákupního vozíku, který během nakupování měla bezprostředně při sobě, když vozík se nacházel v jejím dosahu a pod jejím, byť i jen zběžným dohledem, pak čin odsouzeného, který za těchto okolností peněženku odcizil, byl spáchán na věci, kterou má jiný při sobě ve smyslu ustanovení §247 odst. 1 písm. d) tr. zák.
Stejně tak použití pepřového spreje za účelem uchování si věci bezprostředně po činu je naplněním zákonného znaku této skutkové podstaty ve smyslu ustanovení §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem vyplývá, že odcizení peněženky z batohu poškozené zpozorovali dva zaměstnanci obchodu, kteří začali odsouzeného pronásledovat. Odsouzený při útěku s odcizenou peněženkou tyto zaměstnance fyzicky napadl, když vůči nim použil pepřový sprej tak, že je zasáhl do oblasti očí. Je tak zřejmé, že odsouzený použil násilí (nastříkání pepřové směsi do očí pronásledovatelů) bezprostředně po zmocnění se cizí věci (při útěku s ní), aby se tímto způsobem pokusil odcizenou věc uchovat. Z odůvodnění cizozemského rozsudku dále vyplývá, že nebyla akceptována obhajoba odsouzeného, podle níž při útěku sice použil pepřový sprej, avšak jen proto, aby se vyhnul svému zadržení, když již předtím odcizenou peněženku v obchodě odhodil. Kdyby odsouzený v době útoku vůči svým pronásledovatelům odcizenou věc již skutečně neměl ve své moci, pak by ovšem jeho útok pepřovým sprejem nebylo možno pokládat za násilí směřující k uchování odcizené věci. Tyto úvahy uváděné jen pro úplnost nemají v posuzované věci žádný význam pro závěr, že v tomto případě jsou u odsouzeného M. S. splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. S. spáchal mimo jiné trestný čin majetkové povahy přesto, že již byl pro obdobnou trestnou činnost ve S. r. N. odsouzen a navíc se trestné činnosti dopustil krátce poté, co byl vyhoštěn. Trestnou činnost odsouzeného tedy lze označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík