ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.129.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. V. rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 15 Hv 168/05s, a to pro zločin těžké loupeže podle §142 odst. 1, §143 případ druhý trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti a půl let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 11. 1. 2006, byl R. V. uznán vinným zločinem těžké loupeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti a půl let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že se společně stíhaným P. K. dne 3. 10. 2005 v G. ve vědomé a chtěné součinnosti odcizil K. H., zaměstnankyni poštovního úřadu v G., hotovost ve výši 315 EUR, patřící Ö. P. A., s úmyslem se nezákonně obohatit, a to tak, že P. K. nabitým plynovým revolverem mířil na jmenovanou zaměstnankyni poštovního úřadu, popadl ji za paži a pod pohrůžkou ohrožení života a pohrůžkou násilí ji přitlačil k zemi, zatímco R. V. hledal v objektu poštovního úřadu hotovost.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 1. 9. 2006, pod sp. zn. 1826/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. V. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti. Závažnost jeho jednání je přitom zvyšována zejména způsobem provedení činu (čin byl spáchán v součinnosti s dalším pachatelem a za použití střelné zbraně). Uvedené jednání je proto možné označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch