ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.131.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 1 Ds 2 Js 11050/02, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců, trestný čin nedovoleného přicestování a pobytu po vyhoštění a trestný čin opatření si falešných dokladů podle §92 odst. 1 č. 1, č. 6, odst. 2, §92a odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §267 odst. 1, §276 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2003, byl J. M. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců, trestný čin nedovoleného přicestování a pobytu po vyhoštění a trestný čin opatření si falešných dokladů podle shora uvedených ustanovení právních předpisů S. r. N. a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že podle předem pojatého plánu a společně s A. D., převedli čtyři moldavské státní příslušníky z Č. r. do S. r. N., přičemž žádný z převáděných neměl příslušná povolení ke vstupu a pobytu na území S. r. N., čehož si byl odsouzený a společně stíhaný A. D. vědomi.
Konkrétně se odsouzený a společně stíhaný A. D. dopustili trestné činnosti následujícím způsobem:
Dne 26. 11. 2002 v 00:45 hod. převedl společně stíhaný A. D. skupinu čtyř moldavských státních příslušníků v oblasti hraničního kamene. V poblíž obce W.–G.–K. přes tzv. „zelenou hranici“ na území S. r. N. a dovedl je na smluvené místo u silnice W.–G., odbočka na H., kde moldavské státní příslušníky převzal odsouzený J. M., naložil je do osobního vozu tov. zn. Opel Vectra, aby je dovezl do F. n. M. Kolem 05:00 hod. však osobní vůz odsouzeného, po několika kilometrech jízdy po silnici na parkovišti K. B., zastavila hlídka Spolkové ochrany hranic, která zadržela odsouzeného i převážené cizince. Za přepravu cizinců měl odsouzený obdržet od objednatele odměnu 800 EUR.
Odsouzený se při své cestě do S. r. N. dne 26. 11. 2002 kolem 01:00 hod. prokázal na hraničním přechodu W. českým cestovním pasem, vystaveným na jméno V. K., který předtím zakoupil na jednom tržišti v P., přičemž původní fotografii nahradil svojí fotografií, aby se dostal na území S. r. N. Odsouzenému byl totiž s účinností od 12. 12. 2001 usnesením Cizineckého úřadu města D. zakázán vstup na spolkové území, přičemž tento zákaz dne 26. 11. 2002 stále trval, což bylo odsouzenému známo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 9. 2006, pod sp. zn. 699/2005–MO–M/12, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 12. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana Č. r. cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu Č. r. a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem Č. r., který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů Č. r.(trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., popř. též trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se pro finanční prospěch podílel na nezákonném převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy Č. r. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se na organizovaném převodu celkem čtyř cizinců), že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Závažnost jeho jednání je zvyšována skutečností, že byl odsouzený pro shodnou trestnou činnost již v minulosti odsouzen a je dále zvyšována i skutečností, že obviněný nyní posuzovaným jednáním porušil rovněž zájem státu na řádném výkonu rozhodnutí tím, že se zdržoval na území S. r. N., ačkoliv mu byl vstup a pobyt na spolkovém území zakázán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch