ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.135.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. M., rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 2 KLs 324 Js 483/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92b odst. 1, odst. 2, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53, §25 odst. 2, §74, §74b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2004, byl R. M. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že s úmyslem si opakovaným převáděním cizinců přes státní hranici opatřit trvalý zdroj příjmů a s vědomím, že převádění cizinci nevlastní příslušná povolení ke vstupu a pobytu na území S. r. N., se v létě 2003 jako řidič připojil ke skupině převaděčů řízené neznámými vietnamskými státními příslušníky, jejíž členy byli i E. D., H. H., L. F., „E.“, přičemž jeho úkolem bylo naložit do kufru svého osobního vozu poblíž V. nebo na nějakém odpočívadle přepravované cizince, a dopravit je přes hraniční přechod. K tomuto účelu používal odsouzený svůj osobní automobil tov. zn. Renault Megane. V několika případech přepravil odsouzený převážené cizince až do města H., kde je předal jinému členu skupiny, vietnamskému státnímu příslušníkovi jménem T. Po předání převážených cizinců na území S. r. N. se odsouzený vrátil vždy přes hraniční přechod C.
Za každou jízdu obdržel odsouzený odměnu ve výši nejméně 4 000 Kč, přičemž mu byly proplaceny rovněž náklady na benzín.
V době mezi 22. 7. 2003 a 12. 1. 2004 uskutečnil odsouzený celkem dvacet sedm jízd, přičemž měl v kufru svého osobního vozu vždy dva až tři převážené cizince, kteří neměli povolení ke vstupu ani k pobytu na území S.r. N.
Konkrétně uskutečnil odsouzený následující jízdy:
1. dne 22. 7. 2003 překročil státní hranici ve 20:04 hod.,
2. dne 23. 7. 2003 překročil státní hranici ve 20:03 hod.,
3. dne 24. 7. 2003 překročil státní hranici ve 20:09 hod.,
4. dne 11. 5. 2003 překročil státní hranici ve 20:02 hod.,
5. dne 18. 8. 2003 překročil státní hranici ve 20:12 hod.,
6. dne 19. 8. 2003 překročil státní hranici ve 20:15 hod.,
7. dne 1. 9. 2003 překročil státní hranici v 19:47 hod.,
8. dne 15. 9. 2003 překročil státní hranici v 19:56 hod.,
9. dne 23. 9. 2003 překročil státní hranici v 19:51 hod.,
10. dne 29. 9. 2003 překročil státní hranici v 19:49 hod.,
11. dne 30. 9. 2003 překročil státní hranici ve 20:08 hod.,
12. dne 2. 10. 2003 překročil státní hranici v 19:43 hod.,
13. dne 6. 10. 2003 překročil státní hranici v 19:49 hod.,
14. dne 8. 10. 2003 překročil státní hranici v 19:50 hod.,
15. dne 14. 10. 2003 překročil státní hranici v 19:51 hod.,
16. dne 16. 10. 2003 překročil státní hranici v 19:54 hod.,
17. dne 28. 10. 2003 překročil státní hranici ve 20:04 hod.,
18. dne 5. 11. 2003 překročil státní hranici v 19:45 hod.,
19. dne 10. 11. 2003 překročil státní hranici v 19:51 hod.,
20. dne 25. 11. 2003 překročil státní hranici ve 20:09 hod.,
21. dne 26. 11. 2003 překročil státní hranici v 19:50 hod.,
22. dne 8. 12. 2003 překročil státní hranici v 19:50 hod.,
23. dne 16. 12. 2003 překročil státní hranici v 19:52 hod.,
24. dne 5. 1. 2004 překročil státní hranici v 19:54 hod.,
25. dne 6. 1. 2004 překročil státní hranici ve 20:18 hod.,
26. dne 7. 1. 2004 překročil státní hranici v 19:55 hod.,
27. dne 12. 1. 2004 překročil státní hranici v 19:45 hod., přičemž směřoval do G., byl však kolem 21:45 hod. společně se třemi převáženými cizinci zadržen na odpočívadle.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 9. 2006, pod sp. zn. 774/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 12. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. M. se pro finanční prospěch podílel na nezákonném převádění cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (ve dvaceti sedmi případech se podílel na organizovaném převodu velkého počtu cizinců), že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch