ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.136.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. září 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky P. S., roz. Z., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 501 Hv 205/04v, a to pro trestný čin účasti v zločinecké organizaci, trestný čin nactiutrhání a pomoc k trestnému činu nedovoleného převádění cizinců podle §278a, §297 odst. 1 trestního zákona Rakouské republiky, §104 odst. 1 a 3 cizineckého zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvacetišesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 1. 3. 2005, byla P. S. uznána vinnou trestným činem účasti v zločinecké organizaci, trestným činem nactiutrhání a pomocí k trestnému činu nedovoleného převádění cizinců podle shora uvedených právních předpisů Rakouské republiky a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tak, že
- se jako členka organizované výdělečné skupiny, v době od 2. 12. 2003 do 13. 7. 2004, podílela na převedení velkého počtu indických, pákistánských a afghánských státních příslušníků do R. r., a dále do S. r. N. a I. r. tak, že v celkem čtrnácti případech k jejich převodu najala u společnosti „B.“ pro jinak odsouzeného A. G. vozidlo, k převzetí vozidla jej dopravila a po převedení cizinců odvezla zpět,
- ve dnech 26. 9. 2004 a 11. 1. 2005 v průběhu soudního řízení vědomě nepravdivě vypověděla, že ji policejní inspektoři W. K. a W. K. přinutili ohledně výše uvedených skutků k přiznání, a to pod pohrůžkou uvěznění, do protokolu o výslechu uvedli jiné, než vypovězené skutečnosti, odmítli odsouzené poskytnout lékaře, právního zástupce a tlumočníka, ačkoliv je požadovala a vyhrožovali jí bitím.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestné činy křivého obvinění podle §174 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená P. S. se ve více případech podílela na ilegálním převedení většího počtu cizinců přes státní hranici, což je činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. V případě trestného činu křivého obvinění nelze přehlédnout, že z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že za obdobnou trestnou činnost byla v R. r. již v minulosti soudně trestána. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík