infNsTyp, infNsVec15,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.01.2006, sp. zn. 11 Tcu 139/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.139.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.139.2005.1
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Soudu velké instance v Perpignanu, Francie, ze dne 7. 4. 2004 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Montpelliere, Francie, ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 1282, a to pro trestný čin nepovoleného dovozu omamných látek a nedovoleného způsobu přepravy a držení omamných látek podle §§222-36, 222-37, 222-41, 222-44, 222-45, 222-47, 222-48, 222-49, odstavce 1 a 222-50 francouzského trestního zákona, zákonů č. 627, 628, předpisů č. 5171, 5179 a 5181 francouzského zákona o veřejném zdraví, §§38, 60, 215, 323, 392, 414, 419, 436 až 438 a 432b francouzského celního zákona, 1. vyhlášky ze dne 22. února 1990, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a zákazu vstupu na území F. na dobu deseti let. Odůvodnění: Výše označeným rozsudkem Soudu velké instance v Perpignan, Francie, jenž ve spojení s citovaným rozsudkem Odvolacího soudu v Montpelliere, Francie, nabyl právní moci dne 8. 9. 2004, byl J. V. uznán vinným trestným činem nepovoleného dovozu omamných látek a nedovoleného způsobu přepravy a držení omamných látek podle výše citovaných právních předpisů Francie. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že do P. na území F. dne 27. 10 2003 převezl v osobním voze zn. Škoda Octavia, v palubní desce a za palubní deskou ukryté dva balíčky, které obsahovaly kokain o hrubé váze 1138 gramů. Toto vozidlo řídil a přijel s ním ze Š. Za tuto trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a zákaz vstupu na území F. na dobu deseti let. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. V. ilegálně převážel větší množství vysoce nebezpečné omamné látky na území jiného státu. Jedná se o závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. ledna 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/18/2006
Spisová značka:11 Tcu 139/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.139.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21