ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.14.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 14/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. března 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. M., rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 2 Ls 280 Js 21429/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 21. 12. 2004, byl K. M. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený K. M. dopustil podle zjištění soudu tím, že na objednávku převaděčské organizace a za slíbenou odměnu 2 800 EUR dne 29. 6. 2004 svým vozem odvezl z Prahy pět ruských státních příslušníků, které
dopravil přes někdejší hraniční přechod B. R. – dálnice z Rakouské republiky do Spolkové republiky Německo, přičemž si byl vědom, že jeho spolucestující nemají právo pobytu na území Spolkové republiky Německo. Bezprostředně po příjezdu do Spolkové republiky Německo byl vůz odsouzeného zastaven a kontrolován policií, přičemž bylo celé osazenstvo vozu zadrženo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 2. 2006, pod sp. zn. 2892/2005–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 13. 2. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. M. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu vícero cizinců přes státní hranici, což je relativně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Nejvyšší soud České republiky ve věci vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, aby zjistil, zda závažnost činu není zvyšována okolnostmi spočívajícími v osobě odsouzeného. Z opisu zjistil, že se odsouzený dopustil uvedené trestné činnosti v krátké době po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch