ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.141.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 141/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. F., rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 1 KLs 292 Js 8872/05, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2, odst. 2 č. 1, odst. 4 č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53, §73a, §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2005, byl L. F. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že
1. na objednávku jistého „P.“ na přelomu března a dubna 2003 poté, co jej „P.“ dovezl do blízkosti č.–n. státní hranice a následně dovezl na stejné místo tři asijské cizince, kteří nedisponovali příslušnými povoleními ke vstupu a pobytu na území S. r. N., čehož si byl odsouzený vědom, převezl tyto cizince, kteří se ukryli v zavazadlovém prostoru osobního vozu přes č. n. státní hranici do S. r. N., kde je nechal krátce za hraničním přechodem přesednout do prostoru pro cestující a dále je dopravil do H., přičemž za tuto službu obdržel od „P.“ odměnu 10 000 Kč,
2. v srpnu 2003 opět na objednávku „P.“ souhlasil s tím, že se bude znovu podílet na přepravě vietnamských a čínských státních příslušníků, kteří neměli povolení ke vstupu a pobytu na území S. r. N., čehož si byl odsouzený vědom, z M. do M. V souladu s tímto plánem pak na přelomu září a října 2003, znovu pak za čtrnáct dní, následně za osm až čtrnáct dní, poté o týden později, poté o dva dny později a konečně pak jeden týden poté, přepravil odsouzený pokaždé tři asijské cizince z benzínové stanice za M. do M., a to osobním vozem tov. zn. Seat Toledo, přičemž o naložení převážených osob vždy informoval objednatele „P.“ mobilním telefonem tov. zn. Nokia. Za každou cestu obdržel odsouzený od „P.“ 10 000 Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 9. 2006, pod sp. zn. 1815/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 12. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. F. se pro finanční prospěch podílel na nezákonném převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se v sedmi případech na organizovaném převodu celkem dvaceti jedna cizinců), že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch