ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.142.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 142/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 Ls 154 Js 1778/05, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců ve skupině dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §92b odst. 1, §92a odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §96 odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 2 a 5, §95 odst. 1 č. 1 a 3 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo, §52, §53, §22, §23, §25 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 5. 2005, byl J. B. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců ve skupině dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že jako člen organizované převaděčské skupiny:
- v blíže nezjištěnou dobu mezi 3. 12. 2004 a 10. 12. 2004 (pravděpodobně dne 8. 12. 2004) přicestoval vozidlem značky Fiat Ducato, pronajatým za tímto účelem v autopůjčovně N., v T., do prostoru obce C., s cílem naložit zde do vozidla blíže nezjištěné množství cizích státních příslušníků a nedovoleně je převézt dál do I. r., a to za slíbenou odměnu ve výši 40 000 Kč. Po varování, které obdržel cestou do C., se odsouzený, aniž by realizoval svůj záměr, vrátil zpět do Č. r.,
- v blíže nezjištěnou dobu mezi vánočními svátky a 31. 12. 2004 (pravděpodobně dne 29. 12. 2004) opět přicestoval vozidlem značky Fiat Ducato, pronajatým za tímto účelem v autopůjčovně N., v T., do prostoru obce C., s cílem naložit zde do vozidla blíže nezjištěné množství cizích státních příslušníků a převézt je dál do N., a to za slíbenou odměnu ve výši 20 000 Kč. Po varování, které obdržel cestou do C., se odsouzený, aniž by realizoval svůj záměr, vrátil zpět do Č. r.,
- v odpoledních hodinách dne 7. 1. 2005, v prostoru č.-n. hraničního přechodu A., za blíže nezjištěnou finanční odměnu, se podílel na převedení skupiny dvaceti čínských státních příslušníků na území S. r. N., a dál do vnitrozemí tak, že za tímto účelem přicestoval přes č.-n. hraniční přechod A. na území S. r. N., kde tyto osoby nechal v obci C. nastoupit do prostoru ve vozidle značky Fiat Ducato, který nebyl pro jejich přepravu přizpůsoben, a odjel s nimi směrem do vnitrozemí. Odsouzený byl zadržen téhož dne ve večerních hodinách.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Nelze také přehlédnout, že na území S. r. N. se již v minulosti obdobného činu dopustil. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2006
Předseda senátu: ´
JUDr. Antonín Draštík