ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.145.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 145/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. S., rozsudkem Obvodového soudu v Königs Wusterhausen, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 3.2 Ls 4152 Js 16150/00 (10/01), a to pro napomáhání k trestnému činu nezákonnému převádění cizinců a pro trestný čin řízení bez řidičského oprávnění podle §92 odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 pravidel silničního provozu Spolkové republiky Německo, §25 odst. 1, §27, §52, §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a §1, §105, §31 zákona o soudech pro mladistvé Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a osmi měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 251 Ls 142 Js 69894/98.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Königs Wusterhausen, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2001, byl V. S. uznán vinným napomáháním k trestnému činu nezákonnému převádění cizinců a trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a osmi měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 251 Ls 142 Js 69894/98.
Trestné činnosti, pro kterou byl V. S. odsouzen shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Königs Wusterhausen, se podle zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že podle předchozí domluvy se zvlášť stíhaným D. K., překročil dne 24. 11. 2000 v časných ranních hodinách u obce N. V./L. č.–n. státní hranici, odkud podle objednávky dopravil osobním vozem tov. zn. BMW, pět vietnamských státních příslušníků, kteří na území S. r. N. předtím vstoupili nezákonným způsobem, neměli příslušná povolení ke vstupu a pobytu na spolkovém území, čehož si byl odsouzený vědom, přičemž měl tyto cizince přepravit směrem na B.–S.. Když odsouzený přebíral poblíž státní hranice jmenovaný vůz, seděli v něm již tři vietnamští státní příslušníci a dva další se nacházeli v zavazadlovém prostoru. Za přepravu uvedených cizinců měl odsouzený obdržet odměnu ve výši 1 000 DM.
Při cestě směrem na B.–S. řídil nejprve odsouzený, a to i přesto, že k tomu neměl příslušné řidičské oprávnění, poté přenechal řízení vozu jednomu z převážených vietnamských státních příslušníků, který však minul příslušný výjezd z dálnice, a když se na dálnici snažil vůz otočit, povšimla si osobního vozu tov. zn. BMW hlídka policie. Řidič se snažil ujet, jeho vůz však byl po delším pronásledování zastaven a odsouzený, včetně převážených pěti vietnamských státních příslušníků, zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 9. 2006, pod sp. zn. 3023/2001–MO–M/18, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 12. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti přitom byla naplněna i ohledně trestné činnosti, za kterou byl V. S. odsouzen shora citovaným rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo. Trestná činnost totiž spočívala v tom, že odsouzený dne 15. 11. 1998 obdržel pověření od neznámého českého státního příslušníka, aby převedl devatenáct jugoslávských státních příslušníků za úplatu 100 DM za osobu pěšky mimo hraniční přechod přes č.–n. státní hranici na území S. r. N. Odsouzený převzal tyto jugoslávské státní příslušníky v R. a převedl je s dalším neznámým českým státním příslušníkem podle stanoveného plánu na území S. r. N., kde se dne 16. 11. 1998 setkal s jinou osobou. Jedenáct jugoslávských státních příslušníků bylo zadrženo 16. 11. 1998 v E. Ostatních osm jugoslávských státních příslušníků bylo zadrženo stejný den v B. S. Obžalovaný byl dne 16. 11. 1998 zadržen v nádražní budově N., přičemž věděl, že všichni jugoslávští státní příslušníci neměli povolení k pobytu ve S. r. N. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. S. se pro finanční prospěch podílel na nezákonném převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se na organizovaném převodu celkem pěti cizinců), že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Stejný závěr je možno učinit ohledně trestné činnosti, pro kterou byl V. S. odsouzen shora citovaným rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky na základě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 24. 4. 2002, již dne 26. 6. 2002, pod sp. zn. 11 Tcu 112/2002, rozhodl o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů údajů o odsouzení V. S. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 251 Ls 142 Js 69894/98, a to včetně údaje o uložení trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku. Jde přitom o trest, který byl zahrnut do trestu odnětí svobody ve výši jednoho roku a osmi měsíců, u kterého bylo nyní rozhodnuto o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů. Nelze proto v tomto směru k záznamu tohoto dřívějšího trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku v evidenci Rejstříku trestů, jenž byl učiněn na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 11 Tcu 112/2002, již nadále přihlížet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch