ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.149.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 149/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Š. , rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 3 Ls 3 Js 4452/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2, odst. 2 č. 1, §92b odst. 1, §92 odst. 1 č. 6, §58 odst. 1 č. 1, odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §52, §53, §54 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2005, byl J. Š. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že společně s bratrem O. Š. a na objednávku vietnamského státního příslušníka nazývaného „Zdenek“, souhlasili s opakovaným přepravováním cizinců bez povolení k pobytu přes česko–německou státní hranici do S. r. N., přičemž k tomuto účelu přestavěli nákladní automobil tov. zn. Fiat Ducato tak, že pod ložnou plochou vznikly palandy s místy pro čtyři dospělé osoby. Převádění cizinců nejprve společně prováděli odsouzený a O. Š. přičemž však po jejich vzájemné hádce najal odsouzený k dalším převaděčským akcím společně stíhaného J. R. Odměna za převod čtyřech cizinců činila vždy 400 USD. Nelegální převod cizinců se uskutečňoval většinou přes hraniční přechod ve W., v některých případech přes hraniční přechod v S. nebo v S.
Odsouzený se shora uvedené trestné činnosti dopustil konkrétně následujícím způsobem:
1. Ve třech blíže již nezjistitelných dnech měsíce února roku 2004 uskutečnil odsouzený a jeho bratr O. Š. tři jízdy, přičemž pokaždé přepravili ve své dodávce na území Spolkové republiky Německo čtyři osoby.
2. V noci z 28. 4. na 29. 4. 2004 přepravil odsouzený a společně stíhaný J. R. čtyři cizince přes hraniční přechod ve W. na území S. r. N., vysadili je na parkovišti u dálnice v blízkosti motorestu H., kde tyto cizince k další přepravě převzal zvlášť stíhaný B. W.
3. Ve dvou dalších dnech měsíce dubna přepravil odsouzený a společně stíhaný J. R. pokaždé čtyři cizince na území S. r. N.
4. V noci z 10. 5. na 11. 5. 2004 přepravil odsouzený a společně stíhaný J. R. čtyři cizince na území S. r. N., a to přes hraniční přechod ve W.
5. V noci z 11. 5. na 12. 5. 2004 přepravil odsouzený a společně stíhaný J. R. další čtyři cizince přes hraniční přechod ve W. na území S. r. N.
6. V noci z 16. 5. na 17. 5. 2004 přepravil odsouzený a společně stíhaný J. R. další čtyři cizince přes hraniční přechod ve W. na území S. r. N., přičemž je vysadil poblíž N.
7. V noci ze 17. 5. na 18. 5. 2004 přepravil odsouzený a společně stíhaný J. R. čtyři indické státní příslušníky jménem S. J., S. B., S. S. a S. S. na území S. r. N.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 9. 2006, pod sp. zn. 779/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 14. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Š. se pro finanční prospěch podílel na nezákonném převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (v deseti případech se podílel na organizovaném převodu celkem čtyřiceti cizinců), že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch