ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.15.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 15/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. února 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakousko, ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 29 Hv 106/05x, pro trestný čin těžké výdělečné krádeže vloupáním dílem dokonané, dílem ve stádiu pokusu, a provinění zatajení dokladu podle §15, §127, §128 odst. 2, §129 bod 2 a 3, §130 druhá věta, 1. a 2. případ a §229 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 22. 7. 2005, byl J. S. uznán vinným trestným činem těžké výdělečné krádeže vloupáním dílem dokonané, dílem ve stádiu pokusu, a proviněním zatajení dokladu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouska. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tím, že společně s dalšími osobami ve S. ve firmě A. P. v noci ze dne 15. 8. na 16. 8. 2004 se pokusil odcizit osobní automobily značky VW Golf, černé barvy, rok výroby 2004, Audi S 4 Avant, černé barvy a VW Sharan, černé barvy, a v noci ze dne 16. 8. na 17. 8. 2004 tamtéž osobní automobil značky VW Golf, stříbrné barvy, rok výroby 2003, když celková hodnota vozidel v každém jednotlivém případě byla vyšší než 50.000 EUR. Dále pak v noci z 15. 8. na 16. 8. 2005 v U./Z. ve firmě A. T. H. odcizil osobní automobil Toyota Land Cruiser 300, zelené barvy, v hodnotě 61.000 EUR, osobní automobil zn. Toyota Land Cruiser 300, modré barvy, v hodnotě 38.000 EUR a osobní automobil Toyota RAV 42, černé barvy, v hodnotě 31.000 EUR. Dále pak přitom disponoval s listinami - tabulemi SPZ patřících jednak firmě A. T. H. a jednak SPZ patřící A. M.
Za tento trestný čin byl J. S. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání), jakož i opakovaným pácháním trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík