ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.151.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 151/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. G. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 603 Hv 13/05k, a to pro trestný čin těžké řemeslné krádeže spáchané vloupání a se zbraní, částečně dokonaný a částečně nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1, č. 4, §130 případ třetí a §15 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti měsíců.
II. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. F. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 603 Hv 13/05k, a to pro trestný čin těžké řemeslné krádeže spáchané vloupání a se zbraní, částečně dokonaný a částečně nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1, č. 4, §130 případ třetí a §15 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti čtyřech měsíců.
III. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky M.
G. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 603 Hv 13/05k.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2005, byl K. G. , Z. F. a M. G. uznáni vinnými trestným činem těžké řemeslné krádeže spáchané vloupání a se zbraní, částečně dokonaným a částečně nedokonaný, ukončeným ve stadiu pokusu, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky, za který byl K. G. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti měsíců, Z. F. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti čtyřech měsíců a M. G. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl v část odpovídající osmi měsícům podmínečně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili odsouzení tím, že s cílem si opakovanými krádežemi opatřit trvalejší zdroj příjmů:
1. se společně vloupali dne 19. 3. 2005 v K. do kancelářských prostor, a odcizili osobám oprávněným jednat za firmu R., hotovost ve výši 76,20 EUR,
2. K. G. a Z. F.:
– dne 11. 3. 2005 odcizili v U. po vloupání do hotelu S. T. P. hotovost ve výši 8 549,99 EUR a poštovní známky v nezjištěné hodnotě,
– se v noci z 11. 3. na 12. 3. 2005 vloupali v Z. a. Z. do pobočky Ö. a odcizili zde osobám oprávněným jednat za Ö. digitální fotoaparát zn. Canon v hodnotě 299 EUR,
– se v noci z 12. 3. na 13. 3. 2005 vloupali ve F. do dílny S. T. a odcizili tam osobám oprávněným jednat za tuto firmu hotovost ve výši 812,50 EUR,
3. se K. G. a Z. F. pokusili odcizit blíže neurčené věci, a to:
– dne 11. 3. 2005 J. G. při vloupání do hotelu P. v U.,
– v noci z 11. 3. na 12. 3. 2005 při vloupání do provozovny L. H.,
– dne 12. 3 2005 ve S. při vloupání do budovy čerpací stanice A.,
– dne 13. 3. 2005 ve S. při vloupání do provozovny firmy E. R.,
avšak žádnou kořist zde nenašli.
Všechny výše uvedené případy vloupání proběhly tak, že K. G. vyhledal vhodné objekty a poté do nich vnikl, přičemž Z. F. nebo M. G. dávali pozor. Odsouzený K. G. měl přitom u sebe vždy plynovou pistoli, a to pro případ, že by se mu při vloupání někdo postavil do cesty.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 14. 9. 2006, pod sp. zn. 2877/2005–MO–M/17, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 18. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně odsouzených K. G. a Z. F. dány i podmínky materiální povahy. Tito odsouzení se dopustili úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž jednali v takovém rozsahu (několika útoky způsobili přinejmenším větší škodu), že lze jejich činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou ohledně těchto odsouzených splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v části týkající se odsouzených K. G. a Z. F. vyhověl.
Pokud jde o odsouzeného M. G., dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že podmínky materiální povahy dány nejsou. M. G. se sice dopustil jednání, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, nicméně vzhledem k jeho rozsahu toto jednání nelze označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Navíc ani uložený podmíněný trest odnětí svobody neodpovídá podmínkám ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v části týkající se odsouzeného M. G. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch