Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2006, sp. zn. 11 Tcu 152/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.152.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.152.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 152/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 1 Kls 820 Js 25977/04, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 12. 2004, byl J. K. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle zjištění cizozemského soudu se trestné činnosti dopustil v podstatě tak, že se jako člen organizované převaděčské skupiny, za slíbenou finanční odměnu ve výši 2.000 Kč, resp. 3.000 Kč za jedno převedení, podílel ve dvanácti případech v období mezi 19. 4. 2004 a 19. 6. 2004, v prostoru č.-n. hranice, v oblasti R., na převedení celkem 66 blíže nezjištěných státních příslušníků z oblasti Asie, na území S. r. N. a dál do vnitrozemí tak, že je vždy kolem 4.30 hod. ráno dopravil společně s dalším členem organizované skupiny osobním vozidlem do oblasti č.-n. hranice, kde je potom sám, poté co z vozidla vystoupili, pěšky převedl na území S. r. N.. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. října 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/20/2006
Spisová značka:11 Tcu 152/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.152.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21