ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.153.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 153/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. Š., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 28. 7. 1995, sp. zn. 3 Ls 11 Js 2591/95, a to pro napomáhání k trestnému činu nedovoleného dovozu střelné zbraně a trestný čin krádeže podle §53 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo, §27 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 11. 10. 1995, byl K. Š. uznán vinným napomáháním k trestnému činu nedovoleného dovozu střelné zbraně a trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že:
1. dne 3. 2. 1995 přicestoval společně s jistou M. a společně stíhaným A. přes hraniční přechod W. z Č. r. do S. r. N., a to osobním vozem tov. zn. Fiat Croma, přičemž věděl, že M. ukrývá pod spodním prádlem nenabitou funkční poloautomatickou pistoli tov. zn. Steyer, model Roth 0,7, patřící společně stíhanému A., a rovněž věděl, že A. chtěl zbraň utajeně přivést do S. r. N. a zde ji prodat za cenu 1 000 DM. Odsouzený předem obdržel za své služby odměnu 300 DM a po úspěšném prodeji měl dostat dalších 200 DM. Odsouzený, společně stíhaný A. ani M. přitom neměli příslušná povolení k držení zbraně a tato zbraň nebyla nahlášena při vstupu na spolkové území. Při zadržení odsouzeného dne 7. 2. 1995 byla zajištěna rovněž tato zbraň,
2. dne 6. 2. 1995 kolem 22:00 hod. odcizil odsouzený se společně stíhaným A., podle předchozí dohody, na parkovišti v obci W., odstavený uzamčený osobní vůz tov. zn. Audi 100, v hodnotě 25 000 DM, patřící poškozenému J. D. Uvedený osobní vůz byl odcizen tím způsobem, že neznámá třetí osoba pořídila otisk klíče k zámku zavazadlového prostoru, který předala odsouzenému, jenž pomocí pilníků a polotovaru klíče vyrobil napodobeninu. S použitím této napodobeniny pak neznámá třetí osoba odjela s tímto osobním vozem z parkoviště do R., přičemž společně stíhaný A. již předem nabídl tento vůz a další vůz tov. zn. Audi na benzínovém čerpadle v R. policejnímu důvěrníkovi G. Poté, co bylo vozidlo tov. zn. Audi odcizeno, informoval společně stíhaný A. kolem 22:45 hod. G., že nabízený vůz je připraven k odběru a smluvil si s ním schůzku na parkovišti. Zde sjednal A. se zájemcem o vůz kupní cenu ve výši 3 000 DM a poté byl zadržen policií. Odsouzený Š. byl zadržen dne 7. 2. 1995 kolem 00:40 hod. ve svém osobním voze tov. zn. Fiat Croma, stojícím rovněž na parkovišti, přičemž byla v tomto voze zajištěna plastiková taška s 38 ks polotovarů klíče, 2 ks typového štítku osobního vozu, 2 ks vložek zámku osobního vozu a 9 ks pilníčků. V osobním voze odsouzeného byly dále zadrženy následující věci pocházející z osobního vozu poškozeného D.: 3 ks bankovních karet, fotoaparát, deštník, 2 ks beránčích potahů, zařízení k vyhřívání sedadla, 3 ks nákupních tašek, sněhové řetězy a různé automapy.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 25. 9. 2006, pod sp. zn. 785/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 27. 9. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (účastenství na trestném činu nedovoleného ozbrojování podle §10 tr. zák., §185 tr. zák. a spolupachatelstvím trestného činu krádeže podle §9 tr. zák., §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. Š. za účelem finančního prospěchu jednak napomáhal ke spáchání obecně nebezpečné úmyslné trestné činnosti a jednak se podílel na spáchání úmyslné majetkové trestné činnosti. Závažnost jeho jednání je zvyšována tím, že se shora uvedené činnosti dopustil v bezprostřední časové návaznosti a v poměrně krátké době poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který si odpykával pro částečně shodnou trestnou činnost (krádeže spáchané vloupáním). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou ohledně odsouzeného K. Š. splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch