ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.156.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 156/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. F., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 4 Ds 148 Js 69087/01, a to pro trestný čin organizovaného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 3, 6, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §52, §56 odst. 3, §69, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2002, byl J. F. uznán vinným trestným činem organizovaného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že na objednávku jistého vietnamského státního příslušníka a za odměnu ve výši 500 DM, dne 17. 12. 2001 mezi 19:00 hod. a 20:40 hod. přijal na lesním parkovišti na spojovací silnici mezi obcemi N. a H. šest osob, a to tři čínské státní příslušníky a tři vietnamské státní příslušníky, aby je převezl osobním vozem tov. zn. Wartburg, do Ch., přičemž věděl, že převážené osoby byly předtím na území S. r. N. převedeny pěšími převaděči mimo hraniční přechod přes č. n. státní hranici, a že nevlastní potřebné povolení k přicestování a k pobytu na území S. r. N. K uskutečnění plánu nedošlo, neboť byl odsouzený s převáděnými osobami zadržen dne 17. 12. 2001 kolem 20:40 hod. v obci F.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 17. 10. 2006, pod sp. zn. 1432/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 20. 10. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. F. se pro finanční prospěch podílel na nezákonném převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující rovněž zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se na organizovaném převodu celkem šesti cizinců), že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch