ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.157.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 157/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. T., rozsudkem Okresního soudu v Čadci, Slovenská republika, ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 3 T 260/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 2 To/112/2006, a to pro trestný čin týrání blízké osoby a svěřené osoby podle §215 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d) trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Čadci, Slovenská republika, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Žilině, Slovenská republika, právní moci dne 31. 5. 2006, byl J. T. uznán vinným trestným činem týrání blízké osoby a svěřené osoby podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Slovenské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že od blíže nezjištěného dne v měsíci dubnu 2000 do 9. 12. 2003, v rodinném domě v obci R., dlouhodobě bez příčiny opakovaně napadal svou družku D. M. tak, že ji bil pěstí do tváře, hlavy a břicha, pohlavkoval ji, kroutil jí ruce, kopal ji do břicha a těla, vyhrožoval jí smrtí a dále i tím, že v případě že jej opustí, otráví sebe i dceru K., že ji dostane do blázince, bitím ji nutil odpovídat na jeho otázky, a když dne 13. 12. 2001 utekla z domu, tak ji dostihl a vtáhl zpět do domu, kde ji opětovně fackoval a bil pěstí do celého těla, vyhrožoval, že ji shodí na zem a rozšlape, přičemž dne 4. 12. 2003 ji kopl nohou do břicha a poté ji udeřil hliníkovou tyčí o délce přibližně 2 m do oblasti žeber.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení slovenských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1, popř. §222 odst. 1 tr. zák., trestný čin vydírání podle §235 tr. zák., trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Jen pro úplnost lze v této souvislosti poznamenat, že pokud by došlo ke spáchání výše popsaného činu odsouzeným až po účinnosti zákona č. 91/2004 Sb., jímž se mění trestní zákon (tj. od 1. 6. 2004), pak z hlediska naplnění podmínky oboustranné trestnosti činu vyžadované ustanovením §4 odst. 2 zákona by přicházelo v úvahu jeho posouzení jako trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě podle §215a tr. zák., popřípadě též v jednočinném souběhu s některým z výše již uvedených trestných činů.
Splnění této zákonné podmínky (tj. že odsouzení občana České republiky cizozemským soudem se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky) je nutno vztahovat k době spáchání skutku. To znamená, že čin, jehož se týká odsouzení cizozemským soudem musí již v době, kdy jej odsouzený spáchal vykazovat zákonné znaky některé ze skutkových podstat trestných činů uvedených v právním řádu České republiky, tedy v platném a účinném trestním zákoně.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. T. poškozené opakovaně působil svým jednáním fyzické i psychické utrpení. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík