ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.160.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 160/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. R. rozsudkem Obvodového soudu ve Waldshutu–Tiengenu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 1 Ls 14 Js 8220/03, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nikoliv malém množství a trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoliv malém množství podle §1 I, §3 I, §30 I č. 4, §29 I č. 2 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Waldshutu–Tiengenu, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2004, byl M. R. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nikoliv malém množství a trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoliv malém množství podle výše uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 4. 10. 2003 kolem 18:00 hod. v Curychu, Švýcarská konfederace, převzal od neznámé osoby balkánského původu, po předchozí telefonické dohodě, 79,29 g kokainu o obsahu účinné látky 62 % báze kokainu, za který zaplatil 5 500 CHF a 98,5 g marihuany o obsahu účinné látky 11 % tetrahydrocannabinolu, za kterou zaplatil 600 CHF. Uvedené omamné látky pak vezl bez příslušných povolení osobním vozem zn. VW Golf, přes hraniční přechod Lottstetten do Spolkové republiky Německo, přičemž měl marihuanu ukrytou v kapse své bundy a balíček kokainu měl ukrytý ve svém zavazadle. Uvedené omamné látky měl pak M. R. předat objednateli v Praze a získat za jejich obstarání odměnu 80 000 Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 23. 11. 2005 pod sp. zn. 1751/2005-MO-M/5 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. R. obstaral pro jiného poměrně velké množství kvalitních omamných látek a tohoto jednání se dopustil pro finanční prospěch a úmyslně. Jedná se o druh nebezpečné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je navíc Česká republika zavázána mezinárodními smlouvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch