ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.163.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 163/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. G., rozsudkem Obvodového soudu Aschaffenburg, Spolková republika Německo, ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 3 Ds 125 Js 5755/05, a to pro trestný čin krádeže se zbraní podle §242, §244 odst. 1 č. 1a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Aschaffenburg, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2005, byl J. G. uznán vinným trestným činem krádeže se zbraní podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že se dne 4. 5. 2005 ve 14:35 hod. zdržoval v provozovně společnosti M., kde odcizil navigační systém tov. zn. Blaupunkt v hodnotě 699 EUR s tím, že si uvedené zboží odnese a ponechá si jej. Ke krádeži došlo tak, že si odsouzený uvedené zboží uschoval pod přikrývkou dětského kočárku, který s sebou vezl, přičemž měl v pravé kapse kalhot lovecký nůž s čepelí dlouhou 9 cm.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 6. 11. 2006, pod sp. zn. 1821/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 8. 11. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. G. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž jednal v takovém rozsahu (svým jednáním způsobil škodu nikoliv nepatrnou), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch