ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.165.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 165/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. J., rozsudkem Zemského soudu Nürnberg - Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 11 KLs 510 Js 821/1998, a to pro návod k trestnému činu daňového úniku v souběhu s falšováním dokladů podle §267, §52, §53, §26 německého trestního zákona, §143 německého zákona o monopolu na pálení lihu, §369, §370 odst. 1 č. 2 německého nařízení o dávkách a odvodech, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Nürnberg - Fürth, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. 3. 2004, byl V. J. uznán vinným návodem k trestnému činu daňového úniku v souběhu s falšováním dokladů podle výše uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu V. J. dopustil v podstatě tím, že jako provozovatel firmy „A. J. B.“, na niž přihlásil tahače včetně návěsu, v období mezi 4. 9. 1996 až 16. 1. 1997 podnítil S. Z., který byl u něho zaměstnán jako řidič, aby souhlasil s nabídkou jistého „K.“ v tom smyslu, aby celkem v osmi případech vyměnil na německém výsostném území, krátce před hraničním přechodem W., pravé celní doklady za falešné odbavovací doklady, a tyto nepravé doklady předložil na celnici W. při vývozu. Z těchto nepravých dokladů – které vyhotovila nějaká třetí osoba - vyplynulo, že nákladní vozidla byla údajně naložena zbožím, které nepodléhalo vysokému zdanění. Ve skutečnosti však náklad obsahoval, jak obviněný věděl, čistý líh, eventuálně alkoholické nápoje, které byly naloženy na území Evropské unie a na které se při vývozu z území Evropské unie vztahovalo daňové zpoplatnění. Ačkoli byla obviněnému povinnost daňového zpoplatnění známa, tuto povinnost německým úřadům neohlásil. Předložením nepravých dokladů měli být kontrolující celníci oklamáni – pokud jde o skutečně přepravované zboží, o čemž obviněný věděl a vzhledem k výměně celních dokladů za doklady uvádějící zboží nepodléhající vysokému zdanění, byl převážený alkohol vyňat z povinného celního řízení. Tímto jednáním došlo k daňovému úniku v celkové výši 3.756.945,60 DM.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. J. se dopouštěl jako návodce ve více případech a po delší dobu závažné trestné činnosti proti hospodářské a daňové soustavě, přičemž nebezpečnost jeho jednání je zvyšována i tím, že šlo o organizovanou trestnou činnost, která směřovala ke způsobení škody velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík