ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.166.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 166/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. K., rozsudkem Obvodového soudu Neuburg a. d. Donau, Spolková republika Německo, ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 1 Ls 22 Js 08988/05, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců podle §4 odst. 1 věta 1, §14 odst. 1 č. 2, §95 odst. 1 č. 2, §96 odst. 1, §69 odst. 2 č. 1, 2 a 5, §97 odst. 2 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Neuburg a. d. Donau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 10. 2005, byl P. K. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se jako člen organizované převaděčské skupiny celkem v sedmi případech podílel v období mezi 29. 3. 2005 až 19. 5. 2005 na převedení nejméně 57 blíže nezjištěných cizích státních příslušníků asijského původu tak, že je poté, co byli jiným členem organizované převaděčské skupiny pěšky převedeni na území S. r. N., naložil je v blízkosti výjezdu z dálnice do svého vozidla značky Ford Transit, a odjel s nimi. Odsouzený získal finanční prospěch ve výši 50 USD za každou převedenou osobu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. K. se pro finanční prospěch ve více případech podílel na ilegálním převedení značného počtu cizinců přes státní hranici, což je činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. I proto lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík