ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.169.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Zemského soudu Norimberk - Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 KLs 505 Js 1617/2001, a to pro trestný čin zkrácení daně a falšování listiny podle §267 odst. 1, odst. 3, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, §369 odst. 1 č. 1, §370 odst. 1 č. 2, odst. 3 č. 1, č. 4 německého nařízení o dávkách a odvodech a §128 odst. 1, §130, §131, §133, §136, §140, §141, §142 a §143 německého zákona o monopolu na pálení lihu, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fürth, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 4. 2003, byl M. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně a falšování listiny podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo, a to na základě zjištění, že jako podnikatel v dopravě v období od června 1998 do října 1998 se zapojil do činnosti jedné ilegální organizace polských pachatelů provozující pašování alkoholu tím, že pro ni zprostředkovával přepravní vozidla a řidiče a sám jako řidič pracoval. Uvedená organizace nakoupila jemný spiritus u jedné italské destilační firmy a přihlásila ho pro přepravu v řízení na pozastavení daně a odvážela ho do Německa. Na německém území byl potom alkohol odebrán z celně-úřední kontroly při porušení ustanovení řízení na pozastavení daně tím, že došlo ke změně vozidla nebo řidiče, resp. kamionová souprava byla opatřena novou poznávací značkou. Ve všech případech tomu bylo tak, že průvodní nákladní papíry, zvláště BVD, byly v blízkosti německo-české hranice vyměněny za jiné vývozní papíry, které byly opatřeny falšovaným tuzemským celním razítkem a zněly na zboží Evropské unie, která na rozdíl od alkoholu nepodléhá žádným zvláštním kontrolním a přezkumným opatřením. V rámci celního odbavení pro vycestování do České republiky přes hraniční přechody Ph., resp. Wa. potom předložil M. K. nebo jím pověření zprostředkovaní řidiči na celnici vyměněné papíry, aby tak předstírali náklad kamionu odpovídající těmto papírům a tak zamlžili vývoz alkoholu z Evropské unie. Tím, že byl alkohol odebrán z celně úřední kontroly, vznikla, jak musel obviněný minimálně předpokládat, okamžitě splatná daň z destilátu, která byla původně pozastavena za podmínek řádného provedení řízení na pozastavení daně a to ve výši 25,20 DM na litr čistého alkoholu. Konkrétně se tak obviněný podílel na přepravě alkoholu ve dnech 17. 7. 1998 až 2. 10. 1998 v pěti případech, čímž došlo ke zkrácení daně v celkové výši 3.217.280,- DM, přičemž bylo zjištěno, že jako náklad byly fingovány v jednom případě válce, pneumatiky a trubky, v dalším fixace pro upevnění koberců na podlahy a v jednom případě fólie z umělé hmoty; ve dvou případech zůstal druh fingovaných nákladních papírů neznámým.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se dopustil trestných činů, které jsou závažnými trestnými činy proti hospodářské a daňové soustavě i podle českého právního řádu, přičemž nebezpečnost jeho jednání je zvyšována tím, že šlo opakovanou organizovanou činnost, která směřovala ke způsobení škody velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík