ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.169.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 169/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. V. d. M. , rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 16 Hv 87/05f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Wien, Rakouská republika, ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 17 Bs 327/05w, a to pro trestný čin krádeže vloupáním podle §127, §127 č. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, byl D. V. d. M. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti měsíců.
Proti uvedenému rozsudku podal odsouzený i příslušné státní zastupitelství odvolání, na jejíchž podkladě rozhodl Vrchní zemský soud Wien, Rakouská republika, shora uvedeným rozsudkem, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2006, tak, že odvolání odsouzeného odmítl a k odvolání státního zastupitelství uložil odsouzenému trest odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění Zemského soudu Krems a. d. Donau dopustil odsouzený tím, že dne 8. 10. 2005 kolem 23:30 hod. rozbil kamenem ve městě G. výkladní skříň drogerie S., aby se dostal do místností prodejny. Následně prohledal prodejnu, kanceláře a šatnu, přičemž hledal hodnotné věci a páčidlo, kterým by otevřel trezor. To však nenašel, a proto odcizil z prodejních prostor drogerie S. pouze kabelky, manikúru, toaletní potřeby, fotoaparát, holící čepelky, gel na holení, kapesní kalkulačku, sladkosti, mince, nářadí, propisovací pera a oblečení v celkové hodnotě 200 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 6. 11. 2006, pod sp. zn. 1827/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 8. 11. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. V. d. M. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž jednal v takovém rozsahu (svým jednáním způsobil škodu nikoliv nepatrnou), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Nelze rovněž přehlédnout, že se odsouzený již opakovaně dopustil shodné trestné činnosti na území České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch