ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.170.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 170/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky P. H. rozsudkem Zemského soudu v Aschaffenburgu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 1993, sp. zn. KLs 103 Js 6259/93.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Aschaffenburgu, který nabyl právní moci dne 22. 11. 1993, byl P. H. uznán vinným trestným činem ublížení na těle ve spojení s vyhrožováním a trestným činem krádeže ve spojení s řízením bez řidičského oprávnění podle §223 odst. 1, §223a odst. 1, §241 odst. 1, §242 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 7. 12. 2005 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky pod sp. zn. 1752/2005-MO-M/5 podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon o Rejstříku trestů“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a to z následujících důvodů:
Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Úprava Rejstříku trestů České republiky, účinná v současné době, byla zavedena do právního řádu České republiky zákonem o Rejstříku trestů s účinností od 1. 1. 1995. Otázku časové působnosti tohoto zákona před výše uvedeným dnem, tj. otázku přípustnosti zaznamenání těch cizozemských rozsudků do evidence Rejstříku trestů, které byly učiněny a nabyly právní moci před účinností tohoto zákona, řešil Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 11 Tcu 171/2004. V tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že rozhodnout o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem lze toliko ve vztahu k cizozemským rozhodnutím, jež byla vydána a nabyla právní moci po účinnosti zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, tj. po 1. 1. 1995, a to zejména z důvodu odlišného procesního postupu a odlišných, pro odsouzené příznivějších, účinků zápisu cizozemského odsouzení do Rejstříku trestů podle úpravy účinné do 31. 12. 1994.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch