ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.173.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 173/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. B. , rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 1 Ls 142 Js 3116/03, a to pro trestný čin společného převádění cizinců, trestný čin nedovoleného pobytu po předchozím vyhoštění a trestný čin nedovoleného pobytu bez cestovního pasu podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §4 odst. 1, §8 odst. 2 věta první, §39 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §92 odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 1a, 1b cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §52, §25 odst. 1, 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2003, byl D. B. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců, trestným činem nedovoleného pobytu po předchozím vyhoštění a trestným činem nedovoleného pobytu bez cestovního pasu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že poté, co se s neznámými muži dohodl, že se bude podílet na převedení vietnamských státních příslušníků z České republiky do Spolkové republiky Německo, o kterých věděl, že nemají potřebná povolení ke vstupu a k pobytu na spolkovém území, přičemž jeho úkolem mělo být převzetí těchto cizinců na předem dohodnutém místě na spolkovém území a jejich odvoz do B. , za což mu byla slíbena odměna ve výši 400 EUR,
dne 16. 1. 2003 v 03:30 hod. převzal do svého osobního vozu tov. zn. VW J. , v oblasti obcí S. /S. čtyři vietnamské státní příslušníky, které měl odvézt do B. , avšak byl po předchozím pronásledování zastaven kolem 06:30 hod. v obci B. (H. M. S. ) a společně s převáženými cizinci předběžně zadržen.
Za účelem převaděčské činnosti odsouzený krátce před naložením shora uvedených cizinců přicestoval na území Spolkové republiky Německo, přičemž si byl vědom toho, že byl usnesením Cizineckého úřadu Bautzen ze dne 1. 7. 1999, č. j. 30–103–15/KA, vyhoštěn z území Spolkové republiky Německo, a že v okamžiku přicestování na spolkové území nemá žádné povolení ke vstupu a k pobytu. Odsouzený přitom rovněž věděl, že nemá ani platný cestovní pas ani náhradní doklad.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 13. 11. 2006, pod sp. zn. 3552/2000–MO–M/16, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 15. 11. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. B. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (podílel se na převedení celkem čtyř cizinců), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Závažnost jeho jednání je zvyšována rovněž skutečností, že odsouzený porušil zájem státu na řádném výkonu rozhodnutí tím, že se zdržoval na území Spolkové republiky Německo, ačkoliv mu byl vstup a pobyt na spolkovém území zakázán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch