ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.178.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 178/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. prosince 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. L. Ch., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 12. 8. 2005, sp. zn. 6 Ls 530 Js 13941/04, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Görlitz, ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 5a Ns 530 Js 13941/04, a to pro trestný čin nezákonného organizovaného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, právní moci dne 1. 12. 2005, byl R. L. Ch. uznán vinným trestným činem nezákonného organizovaného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se jako člen organizované skupiny, odpovědný za předávání informací v rámci skupiny a odměňování řidičů:
- podílel dne 20. 9. 2003, na převedení skupiny osmnácti čínských státních příslušníků prostřednictvím dvou malých dodávek řízených jinak odsouzenými členy organizované skupiny M. Š. a M. C.
- podílel dne 20. 11. 2003, na převedení skupiny dvaceti čínských státních příslušníků prostřednictvím pronajatého vozidla značky VW Caravelle řízeného jinak odsouzeným členem organizované skupiny R. J.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že R. L. Ch. je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. L. Ch. se ve dvou případech podílel na ilegálním převedení značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona, a to i s ohledem na zjištění, že působil jako člen organizované převaděčské skupiny. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík