ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.18.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 18/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. března 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. H., rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 7 Ls 294 Js 1724/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců přes hranici za účelem výdělku a v organizované skupině podle §92b I, §92a I č. 1 a 2, §92 I č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 2004, byl Z. H. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců přes hranici za účelem výdělku a v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený Z. H. dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 25. nebo 26. 12. 2003 byl s jinak stíhaným R. S. osloven v české hospodě jistým „M.“, zda by nechtěli přepravit do Spolkové republiky Německo přes „zelenou“ hranici šest čečenských státních příslušníků, přičemž oba věděli, že převáděné osoby nemají potřebná povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo. Za tímto účelem se vydali odsouzený a jmenovaný S. dne 29. 12. 2003 do lesů poblíž hranic, kde obhlíželi pěší cestu do Spolkové republiky Německo. Dne 30. 12. 2003 pak S. zavolal „M“ a sdělil mu, že Čečenci mohou být převedeni. Dne 31. 12. 2003 bylo šest čečenských státních příslušníků přepraveno na nádraží v Chebu, kde je S. převzal, odsouzený pro ně vyhotovil náčrt cesty a společně se S. pak Čečence přepravili do lesa v pohraničí, kde skupinu převáděných osob opustili. Zatímco Čečenci přecházeli s pomocí náčrtu „zelenou“ hranici do Spolkové republiky Německo, přejel obžalovaný osobním vozem zn. VW P., který předtím zakoupil v dražbě prostřednictvím E. a na který připevnil nepovolenou r. z. vydanou pro jiné vozidlo, na území Spolkové republiky Německo, kde uvedené vozidlo na předem sjednaném místě v blízkosti státní hranice odstavil. Vozidlo měli čečenští státní příslušníci obdržet za sjednanou kupní cenu 200 EUR. Za převaděčskou akci měl odsouzený obdržet odměnu ve výši 500 Kč za jednu převedenou osobu. Jednal přitom jako člen převaděčské organizace působící v České republice, a to s úmyslem opatřit si opakovanými převaděčskými akcemi trvalý zdroj nikoliv zanedbatelných příjmů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 9. 2. 2006, pod sp. zn. 2898/2005–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 13. 2. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. H. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je relativně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu (podílel se na převodu celkem šesti cizinců), že již lze tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch