ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.2.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 2/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. S. , rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 4 Ds 952 Js 3642/03, a to pro trestný čin převádění cizinců a trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §92a I č. 1 a 2, §92 I č. 1, 2 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §21 I č. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, §52, §69 a §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 23. 5. 2003, byl P. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců a trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že pro finanční prospěch přijal v Praze indické státní příslušníky do osobního vozu a odvezl je, společně s dalším pachatelem, k hraničnímu přechodu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou německo v oblasti Seifhennersdorf, a poté co deset indických státních příslušníků přešlo pěšky bez příslušných cestovních dokladů a bez povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo česko–německou hranici, naložil je dne 12. 12. 2003 kolem 8:00 hod. na předem dohodnutém místě ve Spolkové republice Německo v oblasti Seifhennersdorf do osobního vozu zn. VW, r. z. KOL 12–16, aby je odvezl do Berlína, přičemž věděl, že indičtí státní příslušníci nemají doklady a povolení potřebná pro přicestování do Spolkové republiky Německo. Přesto jim vědomě a chtěně poskytl, spolu s dalšími dvěma spolupachateli, úmyslnou pomoc při jejich nedovoleném přicestování a pobytu na území Spolkové republiky Německo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 1. 2006, pod sp. zn. 1782/2005–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je relativně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu (podílel se na převodu 10 cizinců), že lze tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch