ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.24.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 24/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. března 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakousko, ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 053 Hv 151/04v, pro trestný čin těžké výdělečné krádeže vloupáním a proviněním zatajení dokladu a odcizením nehotovostních platebních prostředků podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a č. 3, §130, 2. věta 2. případ, §229 odst. 1 a §241e odst. 3 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 1. 10. 2004, byl R. H. uznán vinným trestným čin těžké výdělečné krádeže vloupáním a proviněním zatajení dokladu a odcizením nehotovostních platebních prostředků podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouska. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tím, že celkem v 7 případech odcizil různé movité věci v hodnotě převyšující 2.000 EURO, a to tak, že
- dne 4. 7. 2004 ve V. strhl z ramene poškozené M. M. dámskou koženou kabelku s peněženkou, prstýnkem v hodnotě cca 70 Eur, 5 Eur v hotovosti, parfém, dále pak klíče od bytu, garáže a od osobního auta. Přitom jí také odcizil mimo jiné řidičský průkaz, cestovní pas, občanský průkaz a kreditní kartu VISA-Card;
- dne 5. 7. 2004 ve V. odcizil poškozené R. P. koženou kabelku se 3 mobilními telefony zn. Nokia, a to tak, že vnikl do osobního auta přes uzamčené dveře u spolujezdce. Současně jí odcizil řidičský průkaz a technický průkaz vozidla;
- dále pak nezjištěným poškozeným na blíže nezjištěném místě a době odcizil kameru zn. Olympus, tašku a držák na mobilní telefon, 1 playbox DVD, různou obuv, mobilní telefon zn. Nokia 3310, mobilní telefon zn. Siemens C 35 a mobilní telefon zn. Sony a dvoje sluneční brýle;
- v době od 2. 7. do 5. 7. 2004 ve V. se vloupal do osobního auta zn. Golf a zde poškozenému P. A. odcizil sluneční brýle a firmě E. E. odcizil různé klíče, pracovní bundu, kalhoty a golfky;
- dne 5. 7. 2004 ve V. odcizil M. S. ruksak v hodnotě cca 30 Eur, digitální kameru v hodnotě cca 150 Eur, různé klíče a nářadí, když se vloupal do neuzamčeného vozidla, v němž se tyto věci nacházely;
- dne 4. 7. 2004 se vloupal pomocí odcizených klíčů (viz shora) do bytu poškozené M. M. a zde odcizil mimo jiné 1 DVD přehrávač zn. Sony, 1 playstation Sony, sportovní tašku, parfém, různé hudební CD;
- dne 4. 7. 2004 pomocí klíče odcizeného M. M. (viz shora) se zmocnil auta zn. Mazda 323, v hodnotě cca 3.000 EURO a z auta odcizil ještě další věci (např. autoatlasy, kameru na jedno použití, džínovou bundu, jezdecké boty).
- dne 5. 7. 2004 na blíže nezjištěném místě odcizil platební kartu do bankomatu B. A. patřící K. P.
Za tento trestný čin byl R. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, přičemž výkon části trestu v délce šestnácti měsíců mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky několika trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Není pochybností o tom, že podle zjištění cizozemského soudu se R. H. dopustil poměrně závažné trestné činnosti. Povaha a charakter jím spáchaných trestných činů svědčí o vyšší míře nebezpečnosti jeho činů pro společnost. Je třeba připomenout, že podle výše popsaných zjištění se trestné činnosti dopouštěl ve více případech, způsobil větší škodu na cizím majetku a dopouštěl se nejen majetkové trestné činnosti, ale též i porušení domovní svobody a neoprávněného držení platebních karet. Závažnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení některých útoků - vloupáním (např. do bytu jedné z poškozených a do jejího auta pomocí předtím odcizených klíčů). Je tak splněna materiální podmínka spočívající v závažnosti činu.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců. Přitom část trestu ve výši 8 měsíců byla stanovena nepodmíněně, zatímco zbývající část ve výši 16 měsíců byla stanovena jako podmíněný trest odnětí svobody na zkušební dobu tří let (tj. do 1. 10. 2007). Podle názoru Nejvyššího soudu je v předložené věci splněna i druhá materiální podmínka předpokládaná ustanovením §4 odst. 2 zákona vztahující se k druhu uloženého trestu, a to právě s ohledem na specifickou kombinaci sice kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody, avšak se současným stanovením delšího podmíněného trestu odnětí svobody na poměrně dlouhou zkušební dobu. Pro úplnost nutno dodat, že v posuzovaném případě dosud ani neuplynula zkušební doba podmíněného odsouzení a že z opisu Rejstříku trestu vyžádaného pro účely tohoto řízení vyplývá, že R. H. byl v minulosti již trestně stíhán pro trestnou činnost majetkové povahy, jak je ostatně uvedeno i v rozhodnutí cizozemského soudu.
Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík