ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.25.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 25/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. března 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. R., rozsudkem Soudu vyšší instance v Marseille, Francouzská republika, ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 5717/05, a to pro trestný čin kuplířství (pomoc, účast a podpora prostituce jiné osoby) podle čl. 225–5 odst. 2, odst. 1 1°, stíhaný podle čl. 225–5 odst. 2, čl. 225–20, čl. 225–24, čl. 225–21, čl. 225–25 trestního zákoníku Francouzské republiky, trestný čin kuplířství (dělba výnosů z prostituce jiné osoby) podle čl. 225–5 odst. 2, odst. 1 2°, stíhaný podle čl. 225–5 odst. 2, čl. 225–20, čl. 225–24, čl. 225–21, čl. 225–25 trestního zákoníku Francouzské republiky a trestný čin kuplířství s přitěžujícími okolnostmi (více pachatelů nebo účastníků) podle čl. 225–7 odst. 2, odst. 1 9°, čl. 225–5, stíhaný podle čl. 225–7 odst. 2, čl. 225–20, čl. 225–24, čl. 225–21, čl. 225–25 trestního zákoníku Francouzské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu vyšší instance v Marseille, Francouzská republika, byl R. R. uznán vinným trestným činem kuplířství (pomoc, účast a podpora prostituce jiné osoby), trestným činem kuplířství (dělba výnosů z prostituce jiné osoby) a trestným činem kuplířství s přitěžujícími okolnostmi (více pachatelů nebo účastníků) podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Francouzské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu zejména tím, že během srpna a září 2004, a to až do 23. 9. 2004, pomáhal a podporoval prostituci provozovanou E. T. nebo T. a. R. D. a M. Č. a pak z ní dále těžil tím, že dělil nebo dostával příspěvky od E. T. nebo T. a. R. D. a M. Č., osob provozujících prostituci, přičemž rovněž poskytnul M. Č. mobilní telefon, aby ji při provozování prostituce mohl kontrolovat, zjišťovat, kolik si jednotlivými styky vydělala, udělovat jí pokyny ohledně dalšího provozování prostituce, a dále od ní vybíral částky ve výši 400 až 800 EUR, jenž si jmenovaná vydělala prostitucí za jeden večer, a které následně předávala svoji matce J. B. R. R. rovněž M. Č. prohledával, aby se ujistil, že si žádné peníze nenechala, přičemž ji zakazoval, aby během dne samotná vycházela mimo obydlí, kde bydleli společně s matkou R. R. J. B. a synem H. R. R. R. konečně zabavil M. Č. cestovní pas, přičemž ji oznámil svůj záměr ji na konci září 2004 odvést do Anglie, k čemuž nedošlo, neboť byli shora jmenovaní dne 23. 9. 2004 zadrženi policií.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 27. 2. 2006, pod sp. zn. 366/2005–MO–M, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 1. 3. 2006. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (přinejmenším trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák., popř. trestný čin omezování osobní svobody podle §231 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. R. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními smlouvami a kterou páchal po relativně delší dobu, přičemž z této činnosti měl nemalý finanční prospěch. Závažnost činu je do jisté míry zvyšována i okolnostmi případu, spočívajícími v opakovaném omezování svobodného pohybu jiné osoby ze strany odsouzeného. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody, spojený navíc s trestem vyhoštění na dobu neurčitou. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch